Jak ten čas letí

Výstava proběhla ve dnech   

4. listopadu - 31. prosince 2021

Vzpomínka na vernisáž:

Úvodní slovo k vernisáži:

  RNDr. Karel Žižkovský

Jak ten čas letí…

Osmdesátá výstava v galerii Villa

        Jak ten čas letí, přátelé! Já vím, on ve skutečnosti neletí, to se jen tak říká, je to pouhé slovo, ale sedí, alespoň já, já obyčejný človíček mám pocit, že těch patnáct let od první výstavy v prostorách tohoto hotelu opravdu odletělo, odfrčelo, odplynulo, uteklo (zase namítnete, že čas nemajíc nohy nemůže nikam odběhnout), ale nebudu poslouchat narážky šťouralů a znovu zvolám „kam ses poděl čase, s tebou uteklo i mých patnáct roků, takže už mi není šedesát osm, ale nějakých…  hodně! Milane, ty se moc neusmívej, vždyť tobě také přibylo patnáct krát 365 dnů na pomyslný hrb a ta mladistvá jiskra v oku poněkud pohasla. Tak, teď jsem se v těch slovech dokonale zamotal a místo abych vyprávěl o výstavách v galerii, pomlouvám šéfa i sebe.

         Jak se vlastně zrodil onen prvotní nápad, aby se v prostorách krásného art-decového hotelu se zajímavou historií konaly výstavy moderních grafických listů a kreseb předních umělců? Milan je iniciátorem, v jeho chytré hlavě se zrodila moudrá myšlenka, že prostory budou hezky vyzdobeny a častá výměna bude lákat diváky i kupující. Stalo se, a tak už v listopadu 2007 se konala vernisáž akademického malíře a grafika Oldřicha Kulhánka. Od roku 2008 pak pravidelně šestkrát do roka mohli diváci i hosté v této hotelové galerii shlédnout díla předních českých i slovenských umělců, poslouchat zajímavou hudbu a pokud byly solventní a vystavené práce se jim líbily, mohli si je po skončení výstavy odnést domů. Pochopitelně zaplacené.

         Kdybych se teď zeptal, kdo se zúčastnil všech výstav, kdo vyslechl všechna moje úvodní slova, kdo si zakoupil některé grafické listy do své sbírky či vyzdobil svůj domov krásnou grafickou poezií, asi by na první otázku byla ve vzduchu jen jedna ruka: moje. Všechny výstavy jsem zahajoval, ani na jedné jsem nechyběl. A co ty Milane? Že ty jsi jednou vynechal? Na další otázku se raději neptám a pevně věřím že většina z přítomných si z výstav odnesla alespoň jeden zakoupený grafický list. Pokud se tak nestalo, máte dnes velikou příležitost. Zjistíte, že jsou zde vystaveny zajímavé listy od mnoha umělců, kteří zde v minulosti vystavovali. Pokud čekáte, že budu jmenovat všechny významné grafičky a grafiky kteří nabídli svá umělecká díla přítomným divákům, pak vás velice zklamu. Určitě bych na někoho zapomněl, někoho neúmyslně vynechal, a to bych nechtěl. A tak prosím, račte si doma kliknout na počítač a vesele zapátrejte kdo zde vystavoval, kdo prozatím ne a zjistíte že výběr umělců byl opravdu reprezentativní. Budoucnost? Již v lednu se můžete těšit na další grafičku – teď mohu jmenovat – akademickou malířku Marii Šechtlovou z Tábora, absolventku Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Zdeňka Sklenáře.

         Pokud bude někdo počítat, pak zjistí, že 15 x 6 rovná se devadesát a určitě si řekne: proč se konalo jen osmdesát výstav? Odpověď je snadná, koronavirus si zařádil a bylo nutno uzavřít hotel i výstavní prostory. Doufejme, že se v budoucnu podobná omezování svobody nebudou konat, že virus se uklidní, lidičky se naočkují, budou ukáznění, laskaví a ohleduplní. Doufejme. Jenže většina přítomných si v této chvíli řekne, proč zahajovatel dnes v tak slavnostní chvíli nesrší humorem nebo alespoň nepřečte nějakou oslavnou báseň, kterou k této příležitosti napsal. Musím se přiznat, že humor se mi při psaní tohoto rádoby slavnostního projevu nějak vypařil z hlavy a báseň jsem si netroufl složit. Báseň jsem napsal jen jednou, když jsem ležel v nemocnici s příušnicemi. Byl jsem tenkrát v pubertě, a tak jsem opěvoval vyvinuté půvaby sestřičky. Ta sestřička byla krásná, moje báseň lehce nemravná a mizerná. Po roztrhání (básně) jsem ji raději zahodil. Poučen, píšu raději úvodní slova k výstavám, básně jsem ponechal básníkům.

         Je třeba připomenout, že jen díky Milanu Stupavskému se mohly konat tyto zajímavé výstavy, příjemné večery, na nichž se mnozí z vás seznámili s novými přáteli a poznali umělce i jejich tvorbu. Pevně věřím, že se Milan nenechá odradit jedním hloupým virem o čemž svědčí i rozšiřování hotelu a těším se, že výstavní prostory se ještě zvětší.

         Možná že právě Milan v mládí nebo v současnosti tajně skládá básně a v závěru tohoto zahájení nějakou zarecituje. Pokud se tak nestane, určitě pronese tu kouzelnou větičku „výstava je zahájena“ a pozve nás na malé občerstvení, které bude určitě jedna báseň.