Anna Khunová

Nejen kočky od Andulky ...

Výstava proběhla ve dnech   

3. listopadu 2011 - 2. ledna 2012

Vzpomínka na vernisáž:

Úvodní slovo k vernisáži:

RNDr. Karel Žižkovský

Kolik kroků vede do zahrady poezie?

Lidská mysl a duše umělce, připustíme-li duši, se projevuje v každém jeho díle. Je-li tvůrce bouřlivák, jsou obrazy bouřlivé, dramatické. Pokud je pokrytec, pak i jeho tvorba je pokrytecká, vylhaná a neupřímná. Setkáme-li se s člověkem, k jehož povahovým vlastnostem patří upřímnost, radost a nepředstíraná opravdovost, pak je výsledkem dílo plné radosti, něhy a poezie. Anna Khunová je člověkem s čistou duší, kterou nabízí kamarádům spolu s přátelstvím, nabízí i radost objevovanou v maličkostech, nabízí úsměv, který vyčteme z její tváře, a v neposlední řadě nabízí poezii, kterou nachází a objevuje ve věcech všedních kolem sebe. Patří stejně jako další umělci, které vám galerie v hotelu Villa v letošním roce představovala, k absolventům Sklenářovy školy na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, kde ukončila studia v roce 1973. Snad právě proto ovládá bravurně techniku suché jehly, barevného leptu i akvatintu, jichž plně využívá při tvorbě volných grafických listů. V letech minulých pak často vyzdobila svými půvabnými listy bibliofilské tisky pro nakladatelství Lyra Pragensis, Kniha – grafika – bibliofilie a další. Stejně kvalitní jsou i její ilustrace k dětské literatuře a vybrané poezii.

         Pokud máte dojem, že takový svět neznáte, že kolem sebe vidíte jen faleš, lakotu, zlobu a nenávist, pak se neumíte dívat, nepotkáváte ty správné lidi anebo je vaše duše plná mediálního marastu. Ten svět ale existuje, jen stačí otevřít branku do kouzelné zahrady nevšední lyriky, stát se na chvíli malým človíčkem s neposkvrněným svědomím a dívat se.

         Tak pojďte, přidejte se, já otevřu klíčem fantazie tu stařičkou a věčnou bránu jiného světa, vrátka sice trochu vržou, už dlouho je nikdo neotvíral, vržou, ale my už jsme uvnitř a žasneme nad tou krásou! Divíte se, že ten svět jiných lidiček a nevšedních bytostí existuje? Že je trochu pohádkový? Ano, ale v té zahradě je přeci všechno možné a tak už se dívejme: na starém náměstí potkáme anděla, který jde zalévat rybu u kašny, aby nevyschla, na roku uvidíme čerta, podpírajícího dům aby nespadl, za komínem zahlédneme kočičku čekající na kocoura schovaného támhle za tím štítem druhého domu a na nebeské báni pluje loď vezoucí kousek katedrály, a noc je podivně tichá, modravá, domy pojednou ožívají, rozprávějí o tom uplynulém dnu, oči oken vesele mrkají, rty jsou připraveny k polibku a vše je tak křišťálově čisté, krásné, romantické a poetické. Je to svět mírnosti a radosti, svět Anny Khunové, ve kterém vládne spravedlivý král a laskavá grafička s hlavou plnou úžasných nápadů.

         I ta Praha, stařičká a staletá je na jejích grafických listech docela jiná. Petřín se probudil do růžové, stromy jsou na jaře plné květů, rozkročená věž se nemůže té nádhery nabažit a jen se diví. Malostranský chrám si říká: letos máme zase krásné jaro, to bude jablek, a kdopak je na podzim otrhá? Třeba nikdo, ale teď je tady ta růžová záplava a drobné lístečky květů se tichounce snášejí k zelenému koberci. Alenka? Ta pohádková bydlí na malém ostrůvku, odložila panenku, míč i další hračky a pozoruje ryby tančící kolem ostrůvku kolo kolo mlýnský; jen aby se nepolámalo a celý ostrov neudělal bác někam do temných hlubin! Jenže to by Andulka nedovolila a tak se ryby točí a mlčí a my si musíme to říkadlo zazpívat sami.

         Škoda, že se nemůžeme toulat celou noc v pohádkové zahradě fantazie a tak se rozloučíme s kočičkama, které právě odplouvají do říše snů, potěšíme ještě anděla, pečícího už vánoční cukroví pro malá robátka, zamávejme na rozloučenou moudrým sovám a vraťme se do smutného světa reality, světa snobů, hlupáků a těch co si myslí, že nablýskaný jaguár (ten plechový) a super mobil (ten šílenej) jsou víc než krása, poezie a láska.

         Jsme za branou, venku z té krásné zahrady, ale máme možnost si kousek toho nevšedního světa, který Andulka Khunová na svých grfikách zachytila, odnést domů. Tak neváhejte, přátelé a utíkejte do kanceláře za Milanem Stupavským, vánoce jsou přeci za dveřmi, jak hlásají reklamy a pokud si myslíte, že už doma nemáte místo, pak jste na omylu. Japonci vyměňují výzdobu – grafické listy – s ročními obdobími a pak není dobrých listů nikdy dost!