Bohunka Waageová

Nehledejte anděla

         (hlubotisk, litografie, obraz)

Výstava proběhla ve dnech   

7. března - 22. dubna 2024

Vzpomínka na vernisáž:

Úvodní slovo k vernisáži:

 Bohuslav Šír

Nehledejte anděla

Když vidím dnešní výstavu nainstalovanou, tak si říkám, že vhodnější název by byl Ve víru imaginace, ale už se stalo. Názvem Nehledejte anděla jsem nechtěl nikoho odradit. Jen upozornit, že tu mnozí příznivci Bohunky Waageové neuvidí, co by třeba očekávali. To ovšem neznamená, že tu nenajdou typická témata a rukopis dnešní autorky.

Uvažoval jsem i o názvu Kosmická spolužačka. Máme totiž stejnou výtvarnou školu, i když jsme každý studoval v jiné době, neboť já si Hollarku (dříve Střední odborná škola výtvarná) dopřál až po vysoké škole. Ovšem píseň Vodňanského a Skoumala s tímto titulem je příliš rozjuchaná a tvorba Bohunky je spíše meditativní a místo k tančení kozáčka nutí k zastavení. A postát před jejími grafikami určitě stojí za to. Najdeme zde úžasné suché jehly. Jindřich Mahelka, její profesor z Hollarky, by měl z dokonalé techniky, kterou se vyznačují, určitě radost. Některá témata těchto grafických listů nás zavedou do několika podivuhodných domů. Do nich nahlížíme očima umělkyně trochu z nadhledu a s odstupem, ale přesto nás nenechají chladnými. Na své si přijdou i milovníci starých časů. Jen se podívejte například na tu elegantní dámu s kožešinovým límcem. Pokud jste dorazili poněkud pomačkaní z hromadné dopravy, tak můžete požádat o vyžehlení dámu z další půvabné grafiky. Ač Bohunka pochází z Ústí nad Labem, věnuje pozornost i místu, kde dnes žije a tvoří, to znamená Praze. Na naší výstavě je toto téma zastoupeno několika čárovými lepty s akvatintou a je znát, že toto město má ráda. Dlužno podotknout, že si hlubotiskovou grafiku tiskne vesměs sama.

Nesmíme zapomenout ani na její litografie, kterým se v poslední době věnuje v grafické tvorbě především. K nahlédnutí je bibliofilie Křížová cesta obsahující dvanáct grafik vytvořených touto technikou. Autorka ji vydala ve spolupráci s galerií ArcusGallery v Kutné Hoře. Vystavené litografie jsou plné vířících postav v podivuhodných tancích. Ty už se svým pojetím a barevností blíží autorčiným obrazům, které jsou dnes možná známější než její grafické dílo.

Obrazy zde zastupuje, jak tu bývá zvykem, jen jedno dílo. Otevírá v něm náruč žena s vlasy mizícími v nekonečnu. Nepřitahuje nás k ní její nahota, ale spíše tajemné světlo vyzařující z těch nekonečných vlasů. Jsem si jist, že každého z nás osvítí trochu jinak. Leccos nám může napovědět dívčin úsměv. Co divák-posluchač, to jiná nápověda. To, že si každý může odnést jiné poselství je ostatně, kromě bravurní techniky, snad to nejcennější na pracích Bohunky Waageové, ať už je jejich námětem cokoli.

Od díla ale ještě na chvíli zpět k autorce. Blíže jsem ji poznal před několika lety na velké akci pro výtvarníky nazvané Open Art Fest v Průmyslovém paláci. Opravdových výtvarníků tam ovšem bylo pomálu. Nevím, zda je jí známo, že může za to, že jsem se tam ocitl i já. Proč byste se nepřihlásili na akci, kde je v seznamu vystavujících umělkyně, která je členkou Hollara a vystavovala v Holandsku, Polsku, Japonsku, Německu či Švýcarsku? A je zastoupena v řadě tuzemských galerií a v mnoha soukromých sbírkách doma i ve světě od Spojených států amerických po Izrael. Nehledě na ocenění, která obdržela. Ať už jde o cenu Masarykovy akademie umění, Medaili Franze Kafky nebo European Prize for Fine Arts.

   Ještě jeden název dnešní výstavy se mi vkrádal do hlavy – Nečekejte anděla. Nezvolil jsem ho. Někdo by si třeba mohl myslet, že mám na mysli dnešní autorku. Přitom v každé ženě je alespoň kousek anděla. I v Bohunce. I když čertovské ohníčky v jejích očích nejde přehlédnout. Nebo je to jen odraz v brýlích?