Bohuslav Šír

Trochu jiná grafika

Výstava proběhla ve dnech   

4. května - 30. června 2017

Vzpomínka na vernisáž: 

Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

 Trochu jiná grafika

         Bohuslav Šír je koumák; on to sice neví, nebo ví? Ale já si to o něm myslím. Proto pojal i grafiku poněkud nezvyklým a moderním způsobem. A proč ne? Žijeme ve dvacátém prvním století, kolo dějin se nezastaví, jak hlásali už komunisti. V tom měli pravdu. Převlékli kvádra, ale o tom dnes nebude řeč. My se vrátíme na pole umění, a co zjistíme? Umělců přibývá, v Šagalově slovníku jich najdeme tisíce, ale ne všichni jsou dobří, ba naopak, mnoho jich jen předstírá, že umí, zatímco neumí. Žel, už v uměleckých školách, v nichž studují či studovali, je utvrdili, že umění už nepochází od slova „uměti“, ale naopak: neuměti a šokovati.

         Mění se tedy svět, v němž žijeme, mění se i přístup ke grafice, mění se sběratelé umění. Bohouš Šír, můj kamarád, je koumák, jak bylo v první větě řečeno, je koumák a oproti mně technicky zdatný, všestranně nadaný. Používá počítač, tiskárnu a všelijaká „udělátka“, jako na příklad laser a podobné vyfikundace. Dovede s tím zacházet a v jeho umělecké oficíně se proto rodí díla, jejichž pracnost a vynalézavost ocení ten, kdo si uvědomí, kolik času bylo zapotřebí, aby se jeden grafický vyřezávaný list stal realitou. Stačí pozorný pohled na kteroukoliv grafiku a divák ocení trpělivost, nápaditost i umělecké cítění tvůrce.

         Kdo je Bohuslav Šír? Absolvoval ČVUT v Praze a následně vystudoval Výtvarnou školu Václava Hollara, kde svá umělecká studia ukončil v roce 1989. Vrátíme-li se v tichosti do ateliéru, kde Bohouš (já mu říkám Bohouš jako většina jeho kamarádů) právě cosi kutí a nic neříká, to on dovede, a nechává mě přemýšlet (to někdy ještě dovedu), tak se pozorně dívám a začínám si říkat, že počítačová grafika může být opravdu uměním, pokud její autor přistupuje k realizaci tak zodpovědně jako můj přítel. Pracuje stejně pečlivě a vynalézavě jako při realizaci laserem vyřezávaných grafických listů. Rád experimentuje a zkouší, vždyť je chlapec bystrý a patří k jonášovcům, tedy přesně do klubu Jonáš, kterému dokonce předsedá. A proč ne, tam jsou samí fajnoví lidi, jak říkával pan Šlitr, ten ovšem to říkal o Rudolfinu, ale jen proto, že ještě neznal jonášovce. Při realizaci svých listů neponechává nic náhodě, tak jak to často činí většina tvůrců počítačové grafiky s poukazem na fakt, že „z toho nakonec něco vyleze“. Ne tak Bohuslav Šír, vychází z počátečního nápadu, promýšlí detaily a vytvoří jasná seskupení ze svých kreseb, malůvek, fotografií. Vše spojí v jedinečný celek, v němž vždy nacházíme zajímavé sdělení, vtipnou pointu a laskavý, někdy i provokující humor.

         Jak s tím počítačem čaruje, se musíte zeptat autora; můj výklad by byl určitě zmatený a vymykal by se pravdě. Obdivovat a chválit ale smím a tak se připojuji k zvědavým divákům a mohu spolu s nimi objevovat, nalézat a řešit „šifry Mistra Šíra“, zakódované do jeho listů.

         Tady máme Šaška, na jehož klopu se nějak připletl bývalý pan prezident. Jindy autor použije precizně prokreslenou větvičku s jabloňovým květem, k níž připsal text „Hruškový květ“ s velkým „H“, což bude patrně pan Hruška, nepletu se, Bohouši? Nepletu! On totiž pan Hruška rouboval u Šírova otce stromy a křížil, co se dalo. Není tedy divu, že inspiroval autora k vytvoření zajímavé koláže. Pánský pisoár s kulturními kresbami a nápisy typu „jak tady na zeď močím, lidským kolem světa točím“, či kresbou zachycující patřičné ženské partie je svéráznou vzpomínkou na všeumělce Jiřího Dědečka.

         Takových vzpomínek autor koláží a vtipných grafik připravil a na svých listech zaznamenal mnohem víc, ale výstavní prostory nedovolují vše nabídnout zvědavým divákům, tak jim pouze můžeme doporučit návštěvu jeho pracovního ateliéru. Určitě dovolí nahlédnout do depozitáře, v němž se skrývají i další složité vyřezávané grafické listy, které nebylo možno z technických důvodů vystavit. Telefonická dohoda s umělcem je ovšem nutná, jelikož je silně zaneprázdněný úkoly, které na něj kladou nejen jonášovci a vydavatelé, ale i kolegové s komplikovanými požadavky, mezi něž se řadím i já. Dnes vám všem už jen přeji příjemné chvíle při prohlížení zajímavých grafických listů a třeba si i vy vzpomenete na příběh či situaci, kterou jste ve svém životě prožili, a jež vás potěšila, rozesmála a stála by za umělecké zpracování. Můžete to zkusit, určitě máte doma počítač, ale jsem přesvědčen, že zjistíte, že počítačová grafika vyžaduje nejen trpělivost ale hlavně talent a ten Bohoušovi nechybí, o čemž jsou dnes vystavené práce přesvědčivým svědectví.