Dušan Kállay

 Ke kořenům života a ještě o kus dále

Výstava proběhla ve dnech   

15. května - 30. června 2014

Vzpomínka na vernisáž: 

Úvodní slovo k vernisáži:

RNDr. Karel Žižkovský

Ke kořenům života a ještě o kus dále

          Jistý slovenský kunsthistorik napsal v pojednání o Dušanu Kálayovi veliké moudro: „… postoupil až ke kořenům života a ještě o kus dále“. Pokud si budete pečlivě prohlížet tvorbu Dušana Kállaye, slovenského akademického malíře a grafika, pak jistě budete s touto myšlenkou souhlasit, stejně jako já. Vystavené grafické listy jsou svědectvím zápasu člověka, zvídavého filosofa, nadaného umělce hledajícího pravdu o Vesmíru, zemi, na níž žijeme, a především o labyrintu lidské duše. Ten labyrint je vskutku zajímavý; nabízí pravdivé příběhy, neopakovatelné historie a nikdy, věřím, že nikdy nebude dokonale probádán. Karel Žižkovský

         Profesor Dušan Kállay se snaží a jeho snažení je korunováno úspěchem. Nachází nevídané, objevuje komplikovaná zákoutí v prostoru věčnosti, zaznamenává je na svých obrazech i grafických listech. Jednotlivé příběhy pak dokazují, že chodí přítomným světem s otevřenýma očima, vyzbrojen talentem a citlivou duší. Talent je nutný, aby dílo bylo mimořádné, a Kállayovo dílo je vskutku na hranici dokonalosti. Každý grafický list dosvědčuje, že ovládá dřevoryt, litografii i barevný lept. Je důkazem promyšleného záměru, je důkazem, že kresba patří k umělcovým přednostem, je důkazem virtuózního zpracování celé plochy bez prázdných prostorů. Děj se odehrává od kraje ke kraji tiskové desky, nic není přidáno zbytečně, vše se vším souvisí, má svůj význam, podtrhuje náladu, provokuje pozorovatele, nutí diváka přemýšlet, hledat, nacházet.

         A duše? Bezduché, prázdné a nudné řešení je Kállayovi cizí! Je citlivým pozorovatelem, jenž pochopil, že se život neřídí striktními pravidly, ale pohybuje se v prostoru ohraničeném dobrem a zlem. Jednotlivé příběhy pak o tom vyprávějí. Vstupme tedy do labyrintu světa.  „Ale proč pěšky“, namítne autor; „máme přeci křídla, stačí jimi mávat a už letíme nad krajinou, kterou člověk deformoval k obrazu svému, jen se dívejte“! Komíny, spletitá potrubí, divné chodníky, žádná vegetace, žádný člověk, ten je kdesi, nebo dokonce zmizel? Jak výstižný labyrint, tak podobný tomu v zahradách, jen ten zelený je živý a má východ, zatímco ten technický tolik připomíná katastrofický konec civilizace.

         Raději se vraťme a vydejme se na další cestu s básníkem do Kainovy zahrady. Básník se veze na ovci do jakési zahrady, která je opět výtvorem člověka blázna, netušícího, že technika nás nejen povznáší, ale zároveň dusí, ničí a drtí. Vzpomeňme na spisovatele Karla Čapka a jeho roboty. Nezašli jsme už příliš daleko?

         Dušan Kállay se při realizaci svých nevšedních nápadů také baví, není jen moralistou, vizionářem a prorokem, ale člověkem, jemuž je humor, trochu ironický, trochu škodolibý, velice příjemný a blízký. Sen o hodináři Jánovi či muzeum, ve kterém vidíme nevídané, jsou toho důkazem. Možná, že i ti dva ze starých dějinných bájí - Ikaros a Daidalos - se v kuriózním mechanickém světě nemohou orientovat: děsí je, překvapuje svou složitostí, vždyť Ikaros chtěl jen létat a tady dospěli až do Atlantidy, která dávno zanikla, ztratila se kdesi v hlubinách moře. Varování? Napomenutí? Ironická připomínka marnosti? Hra umělce? Vyberte si, prosím, a postupme si k poslednímu listu, o kterém si budeme vyprávět: zachycuje zpověď herečky, jež nám vypravuje zážitky ze svého bohatého života, vzpomíná si na své role, milostná dobrodružství, tragické prohry, úspěchy či na dětské zážitky, kdy maminka vyprávěla pohádky, držela děvčátko za ruku a říkala: „jen ten chlapeček se nebál a křičel: král je nahý, nahý je král. Tak už pěkně spinkej a bude se ti něco hezkého zdát. Třeba o lidech, o tom nahém králi, o složitých labyrintech, které kreslí pan grafik, aby se vyznal ze svého hledání, aby vyprávěl o údělu umělce malíře a grafika, který je posedlý objevováním pravdy o světě a hledajícím odpověď na otázku: odkud kam kráčíš, člověče? Jen spinkej!“

         Snad zbývá jen dodat, že profesor Dušan Kállay se narodil 19. 6. 1948 v Bratislavě. Studoval u prof. Hložníka a prof. Želibského na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, v letech 1966-1972. V současné době je vysokoškolským profesorem, a výčet všech samostatných výstav, aktivit a ocenění by byl tak dlouhý, že by nás to zdrželo do pozdních nočních hodin. Zvídavým doporučuji k nahlédnutí Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, a ušetřený čas prosím věnujte dnešní mimořádné výstavě. Určitě všechny přítomné potěší.