Irena Bujárková

Objevné výpravy za hranice reality

Výstava proběhla ve dnech   

7. ledna - 28. února 2016

Vzpomínka na vernisáž: 

    

Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

Umění je věčné velkolepé dobrodružství

         Umění je velké, krásné i napínavé dobrodružství, a to nejen pro tvůrce, ale i pro diváka. Umělec musí respektovat určitý řád, měl by umět kreslit a to nedůležitější: musí vědět, co bude kreslit či malovat! Myšlenka je vždy pro práci umělce prvořadou, nosnou, podstatnou a zásadní veličinou, která musí oslovit pozorovatele. Tak tomu bylo, je a bude. A divák – a je jedno, jestli nahodilý, zkušený či poučený pak hledá a nachází, stává se účastníkem velkého dobrodružství, které mu přináší radost, potěšení a nevšední zážitek. 

         S takovými pocity a určitou zvědavostí jsem tentokrát šel vybírat obrazy a grafiku do pracovny Ireny Bujárkové na Lhotku. Absolventku ateliéru knižní ilustrace a grafiky v ateliéru profesora Jiřího Šalamouna na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v roce 1992, jsem poznal už v roce 1990, kdy ještě studovala na vysoké škole a podepisovala svou grafiku Irena Hudcová.

         Barevné obrazy mne překvapily výraznou, snad i provokující barevností, kresby dovolily nahlédnout do intimního světa prvotních myšlenek a záznamů a grafika potěšila kultivovanou barevností, jistotou a znalostí grafického řemesla, které mistrně ovládá. Přeneseme-li se pomocí stroje času nazpět, pochopíme talent Ireny Bujárkové. Grafické listy pro diplomovou práci k dílu Robinsona Jefferse – básně – naznačují budoucí vývoj umělkyně. Nevybrala si snadnou cestu a již tyto maximálně abstrahované listy nasvědčují, že její tvorba nebude realisticky výmluvná, ale spíše symbolická, v níž barva, plocha, vnitřní napětí i nálada sehrají rozhodující roli. Samotné názvy: Vyhlídka, Zátoka, Soumrak, Ostrovy, napovídají cestu, po níž se vydá, aby oslovila diváka. Ne nadarmo získala za tuto náročnou a objevnou práci Cenu za vydavatelský počin v soutěži Nejkrásnější kniha roku 1992. Realita je i u dalších grafických listů decentně potlačena a na její místo nastupuje tajemství, citlivé vidění prostoru, hledání souvislostí a pozorování světa z nadhledu: Ptačí perspektiva, Mohyly, Rituál života. Pozorný divák si při prohlížení těchto listů uvědomí příjemné vnitřní napětí, je vtažen do tajemných nálad, proniká do neznámých prostorů a dívá se na svět, který pro něj grafička objevila.

         V diametrálním protikladu stojí listy s námětem Šaška a královny, dokazující, že autorka mohla zvolit pro svou budoucí tvorbu snadnější cestu, jež se jí nabízela: realistická kresba bravurně provedená, bohatý členitý děj a harmonická barevnost. Výsledek je efektní, ale pro autorku trvale nepřijatelný. Snad návraty, snad ověření reálné kresby, možná budoucnost? Nevěřím; Irena Bujárková se musí a chce vyjadřovat abstrahovaným, členitým a opět sugestivně navozeným prostorem, do kterého umisťuje nosné symbolické prvky, které často čerpá z přírody (Déšť, Jezírko, Vodopád, Útes). Právě tyto grafické listy reagující často na zážitky či poznatky z cest, které v nedávné minulosti absolvovala spolu s rodinou, jsou myšlenkově nejbohatší a osloví pozorovatele svou upřímností a nápaditostí.

         Na samém okraji stojí listy, na nichž autorka pokročila v abstrahování prostoru ještě dál. Černobílé listy dynamicky zpracované členitou kresbou naznačují možný program Ireny Bujárkové, jež dokazuje, že autorčin vývoj není ukončen, že stále zvažuje, hledá, experimentuje, což svědčí v její prospěch. Možná, že některé diváky potěší právě tyto listy, na nichž mohou obdivovat bravurní hru čar, stínů, temnoty a bílých kontrastů zcela zaplňujících plochu grafické desky. Jsou to listy výmluvné a pro mě byly velkým milým překvapením (Pyramida, Seina, Přístav, Archa).

         Vstoupil jsem do ateliéru, stal jsem se dobrodruhem na výpravě za neznámem a zjistil jsem, že ta báječná napínavá cesta za hledáním talentu jedné ženy, akademické malířky a grafičky Ireny Bujárkové, která se 19. ledna dožije nádherného kulatého věku, který se prý na ženy neprozrazuje, stála za to. S potěšením jsem obdivoval grafické dílo umělkyně, jejíž tvorba se vymyká běžným trendům, je zcela osobitá, objevná a dovoluje divákovi vydat se na krásnou pouť za dobrodružstvím, jež kvalitní umění nabízí.

. . .

         Tato výstava je v hotelu Villa v pořadí padesátá, je padesátou výstavou, kterou jsem zde dnes zahajoval, a padesát roků je autorce Ireně Hudcové. Tři padesátky znamenají, že mě po zahájení výstavy všechny ženy s radostí obejmou, že Milanovi Stupavskému všichni popřejete do další krásné galerijní práce hodně zdaru a akademické malířce Ireně Bujárkové s chutí zatleskáme a popřejeme jí hodně tvůrčích úspěchů a krásná nová umělecká dobrodružství. Prozrazení věku mi snad Irena promine a možná mě místo pohlavku první obejme!