Igor ševčík

Fantazie na rozdávání

         (barevné litografie)

Výstava proběhla ve dnech   

5. září - 31. října 2024

Vzpomínka na vernisáž:

Úvodní slovo k vernisáži:

 Bohuslav Šír

Fantazie na rozdávání

Fantazie měl Igor Ševčík opravdu na rozdávání. Dokazují to nejen dnes vystavené grafiky, ale celé jeho neprávem trochu pozapomenuté dílo, ačkoli všichni znáte, troufám si tvrdit, například obal třetího LP Pražského výběru s jeho Šatníkem. A měl na rozdávání nejen fantazii, ale také energii. Je s podivem, co všechno za pouhých 53 let života stihl. Narodil se 11. února 1951 na Slovensku v obci Trenčianske Mitice a zemřel 5. července 2003 v Praze, kde žil a pracoval od roku 1970.

     Za ten poměrně krátký čas, který mu byl vyměřen, toho stihl opravdu hodně. Byl kopáčem městské kanalizace v Trenčíně, ale také ředitelem odboru kinematografie na ministerstvu kultury. Vedle toho byl kulisákem v Národním divadle, animátorem, výtvarníkem a režisérem ve Studiu Jiřího Trnky a v Krátkém filmu. V roce 1990 se stal uměleckým vedoucím studia animovaných filmů ve Zlíně, aby po roce práce v této funkci odešel do Prahy. Zprvu jako poradce ministra kultury Milana Uhdeho později jako již zmíněný ředitel odboru kinematografie. Byl i spoluzakladatelem a později pedagogem Filmové školy ve Zlíně.

     Mohl se stát i ivestigativním novinářem, ale když se snažil nafotit předávání úplatku celníkovi, skončil s četnými pohmožděninami od ochránců zájmů České republiky ve škarpě.

     Výtvarník a filmař byl ale především. Kreslil od dětství, na střední škole vydával  časopis Impulz, který v roce 1968 získal cenu Mladého světa za nejlepší školní časopis v Československu. Již během středoškolských let publikoval povídky, články a kresby i v profesionálních novinách. SVVŠku z politických důvodů neukončil. Přes Bratislavu odešel do Prahy, kde začal opět studovat a po řadě peripetií nakonec odmaturoval na Střední průmyslové škole filmové v Čimelicích. Studium na vysoké škole mu nebylo dopřáno. Přesto se stal nejmladším režisérem Krátkého filmu. Byl první, kdo v Československu pracoval s tzv. totální či plnou animací, která se vyznačuje tím, že každý jednotlivý filmový záběr je nakreslen zvlášť. Výsledkem je pak velmi dynamický a expresivní styl animovaného filmu. Tuto techniku budete možná znát z filmů Pavla Koutského.

     Postupně vytvořil dvanáct autorských animovaných filmů, např. Siestu s hudbou zde přítomného Jiřího Stivína. Jen za ni obdržel dvacet dva cen. Dále třeba Akci, Evoluci či AIDS a další. Na dalších šesti animovaných filmech spolupracoval. Patří k nim i Sonda, oceněná ve španělském Bilbau Zlatým Mikeldim. Cenu Zlatého Fénixe za výtvarnou složku dostala v roce 1984 v Benátkách Jakubiskova Tisícročná včela. Výtvarníkem byl, jak si domyslíte, Igor Ševčík.

     Film vlastně tvoří jen zlomek jeho tvorby a jeho činnosti. Byl rovněž zakládajícím členem České unie karikaturistů, kde jsem měl to štěstí tohoto, ve všech směrech mimořádně poctivého člověka, poznat. I na poli kresleného humoru získal řadu ocenění. Tady je možná základ jeho obliby pracovat v cyklech. Vytěžit z tématu maximum. A samozřejmě s humorem. Nějaký vtip je snad ve všem, co dělal. I v řadě filmových plakátů, které tvořil v osmdesátých letech, abych se ještě vrátil k této oblasti jeho zájmu.

     Možná čekáte, že už se dostanu k dnešní výstavě, ale ještě musím připomenout, že Igor navrhl rovněž interiéry celé řady restaurací. V některých případech včetně nábytku a samozřejmě malířské výzdoby. Jejich osud vypovídá mnoho o úrovni majitelů těchto prostor. Zbyla pouze jediná – První Pivní Tramway. Můžete ji navštívit na Spořilově na konečné tramvají číslo 11 a 14 a stojí za vidění. I piva tu mají zajímavá. Především doporučuji navštívit místní pánské toalety. Sborník drobných grafik Sex libris, který je tu dnes nejen k nahlédnutí, vám napoví, co tam můžete očekávat.

     To už se konečně dostávám k tomu, co nás v tuto chvíli zajímá především — Igor jako výtvarník. Hlavně jako grafik a malíř, ač početné je i jeho keramické dílo. Samozřejmě v jeho tvorbě má nezastupitelnou úlohu kresba. Například jeho Kočky z posledního období života jsou úžasné ve své jednoduchosti. S pomocí základních geometrických tvarů vznikly kočky nejrůznějších charakterů. K vidění jsou v jednom ze starších kalendářů s Igorovými pracemi. Vydává je již mnoho let jeho žena Kateřina, která se stará o jeho odkaz. Ševčík ovládl řadu grafických technik. My se zde můžeme seznámit jen s určitým výsekem jeho tvorby, který tvoří barevné litografie. Výstava je v podstatě tvořena částmi jeho cyklů nebo, chcete-li, sérií. Ať už jde o Pyramidy nebo ukázky z rozsáhlého cyklu Dny a noci Igora Ševčíka, jehož první část čítá v souhrnu 48 litografií a druhá 16. Ty jsou tvořeny řadou souborů jako například Dorty, Planety, Kameny, Mosty a další. Je na nich vidět v úvodu zmíněná bezbřehá fantazie. Co všechno lze vytěžit například z prostého tvaru lahve. Určitě bychom rádi pronikli do jeho neskutečných a tajemných krajin. Kdo by se nechtěl projít po mostě vytvořeném v Igorově zvláštním světě, vzniklém i díky jeho dokonale zvládnuté technice.

     V malbě oprášil tisíciletý způsob tvorby – enkaustiku, to jest malování horkým pigmentovaným včelím voskem. My se zde můžeme těšit z jeho Máří Magdaleny. K nahlédnutí jsou i dvě drobnější práce z rozsáhlého cyklu Lahví, které byly většinou koncipovány jako dvojice.

     Zcela jistě jsem zapomněl na některou oblast jeho renesančně rozkročené osobnosti. Určitě bych ale neměl zapomenout na to, že Igor byl i vášnivý rybář, o čemž svědčí některé jeho grafiky i jeho kniha Hlava plná ryb. Nedivil bych se, kdybyste se i vy chytili na háček jeho imaginace.