Jaroslav Chudomel

 Důvěrně známá krajina

Výstava proběhla ve dnech   

3. července - 31. srpna 2014

Vzpomínka na vernisáž: 

Úvodní slovo k vernisáži:

RNDr. Karel Žižkovský

Důvěrně známá krajina

        Mám rád českou krajinu, znovu a znovu mne láká a přitahuje svou barevností, měnící se od jara do zimy. Na jaře překvapí růžovou záplavou květů jabloní, v létě se rozzáří slunečním jasem, a zima vystřídá impresionistickou paletu podzimu svou strohou dvojbarevností. Černá a bílá jsou stejně střízlivé jako paleta grafika, vyjadřujícího se na ploše kovové či dřevěné desky. Mohu se v ní procházet, utrhnout barevné květy a přinést je domů do vázy, mohu ji objektivem zachytit na citlivý film, jen ji nedovedu tak půvabně a poeticky nakreslit jako někteří umělci, jimž učarovala stejně jako mně, a nutí je neustále oslavovat a ve své tvorbě zaznamenávat její proměnlivou a neopakovatelnou krásu. Akademický malíř a grafik Jaroslav Chudomel patří k těm, pro které se česká krajina  stala nevyčerpatelným a trvalým zdrojem inspirace.

Jaroslav Chudomel své umělecké vzdělání započal v roce 1945 u profesora Karla Műllera na Státní grafické škole, od roku 1949 studoval u profesora Karla Lidického a profesora Cyrila Boudy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a konečně v roce 1955 ukončil své vzdělání na Akademii výtvarných umění u profesora Vladimíra Silovského.

         Krajinou byl okouzlen, učarovala mu rodná Hostivař, kde objevil stará zákoutí kolem Botiče, věkovité stromy v rozkvetlých sadech a stařičká stavení, tak přesvědčivě spojená s přírodou. Rád vycházel na toulky tou malebnou vesničkou, do níž se postupně vnucovaly i vysoké paneláky a někdy až nestydaté stavby, rád zaznamenával a kreslil to propojení architektury a přírody, pokud ty stavby nepřekročily únosnou hranici. Zatímco na samém počátku umělecké dráhy hlavně kreslil a graficky se vyjadřoval technikou dřevorytu a dřevořezu, jež plně vyhovovaly jeho temperamentu, pak v letech následných začal stále častěji používat techniku barevné litografie, která stejně jako pastel dovolovala plně využít barevnou paletu často až zářivých tónů. Budiž řečeno, že toto uplatnění barvy nebylo samoúčelné, násilné či podbízivé, ale vždy přesně vystihovalo náladu vybraného motivu. Pastel stejně jako litografie umožňovaly Jaroslavu Chudomelovi expresívní vyjádření reality, někdy i maximální zjednodušení základní kreslicí barvy, a přesto výsledný efekt byl harmonickým zachycením skutečnosti, poetickým záznamem viděného.

         A tak se malíř toulal krajinou, maloval krásu, neboť příroda je krásná dokud ji člověk neničí, viděl sluncem pozlacené louky, chalupy krčící se pod temným nebem blížící se bouře, stromy pokroucené věkem a nápory větrů, viděl zákoutí Botičského potoka, a na své zahradě, kterou se obklopil, vytvořil kus rajské zahrady, utvářené k obrazu svému. Pěstoval japonské bonsaje a čas, čas vymyšlený člověkem a neúprosně ukrajující náš život, se postupně naplňuje. Bonsaje žijí dále svůj život a Jaroslav Chudomel se k nim může naklánět a hladit je svýma rukama, pokud bolest nohou dovolí trochu pohybu. Může sedět u bílé plochy pastelového papíru v ateliéru, a ze vzpomínek se vynořují motivy kdysi viděné a v paměti pečlivě zaznamenané. Krajina znovu ožívá, ta důvěrně známá krajina ožívá na virtuózně zpracovaných pastelech či v barevných leptech a stává se trvalým dokumentem jeho osobité tvorby.

. . .

V ateliéru, při našem výběru pro tuto výstavu – těžkém výběru, neboť prostor galerie dovoluje vystavit jen nepatrný zlomek tak rozsáhlé tvorby – slunce báječně svítilo, zahrada byla pozlacena jarním zlatem a paní Chudomelová nešetřila koňakem. Brzy zase půjdu na návštěvu – pokud mě autor Jaroslav pozve.