Jaroslav Šerých

Světlo v temnotě věčnosti

Výstava proběhla v období

3.září - 2.listopadu 2009

Vzpomínka na vernisáž:

Úvodní slovo k vernisáži:

RNDr. Karel Žižkovský

Světlo v temnotě věčnosti

„Myslím si, že dar, který jsem obdržel, není určen jenom mně; má práce je pokorné poselství – přál bych si, aby mé virtuální představy byly enklávou bohulibé radosti, výspou hřejivé naděje…“ To jsou slova, která autor, akademický malíř a grafik Jaroslav Šerých napsal na titulní stranu monografické studie v roce 1993. Tenkrát oslavoval umělec své šedesáté páté narozeniny. Čas se ovšem nezastavil, plynul nezadržitelně temnotou věčnosti a nezastaví se ani dnes, kdy máme možnost seznámit se na výstavě v hotelu Villa se zlomkem grafické tvorby člověka, jehož poselství se neustále naplňuje a přináší bohulibou radost i hřejivou naději všem, kdo mají srdce otevřené a duši naslouchající.

         Grafické listy – skromný výběr z rozsáhlého celku – jsou realizovány technikou barevné litografie, která dovoluje umělci přímý kontakt s vyhlazenou kamennou plochou, na kterou přenáší dokonale promyšlené duchovní nálady virtuózní kresbou, bez předchozí studie. Myšlenka je tedy na samém začátku a kresba je jejím obrazem. Zpočátku jsou to jen letmé dotyky na litografickém vápenci, autor se seznamuje s čistou plochou, ale postupně je linka plná energie, jistá ruka rozehrává kresebný koncert připomínající divákovi, že kresba je stále „královnou“ všech uměleckých disciplin bez ohledu na to, co si dnešní neumělci myslí. Ke kresbě, která je základem grafického listu, připojuje barevné tóny, volené vždy tak, aby zdůraznily děj, vlastní myšlenku a dotvářely náladu jednotlivých námětů. Barvy – modrá, červená, jindy zelená či hnědá prozrazují skutečnost, že Jaroslav Šerých je v prvé řadě malířem s nevšedním citem pro harmonické členění celé plochy, určené k realizaci vybraného motivu. Vznikají tak poetické, duchovně laděné kresebné básně plné něhy, pokory a lásky, ale také víry, která je pro autora základem vidění a vnímání složitého světa, ve kterém žije.

         Názvy jednotlivých listů, které v průběhu let vznikaly, jsou dokladem toho, že autor se často inspiroval knihou knih – Biblí – a je neúnavným hledačem pravdy o věčnosti Stvořitele! Vyhnání z ráje, Angelus Domini, Fiat – Staň se, Šimon z Kyreny, Lámání chleba… Náměty, které jsou důkazem, že autor knihy Starého i Nového zákona nejen studoval, ale zároveň se staly zdrojem inspirace, poučení i pramenem poznání odkud a kam člověk putuje, odkud a kam jej vede zákon Věčné pravdy, aby poznal jasné světlo pronikající temnotou věčnosti.

         Budiž světlo! A bylo to dobré; já jsem světlo a pravda, já jsem cesta k věčnému životu! A Jaroslav se vydal na tuto známou a přeci pokaždé a pro každého  novou cestu za poznáním a hledáním pravdy. Přijal hřivny darované do kolébky a pečlivě je střežil a rozmnožoval. Nejprve na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Vlastimila Rady od roku 1950 do roku 1957, následně jako aspirant u prof. Vladimíra Silovského až do roku 1960. Je vyvoleným hledačem pravdy a krásy, od samého začátku se stal umělcem bytostně moderním, jeho stopy najdeme mezi tvůrci informelu, ale stále častěji zjišťujeme, že se stává výraznou individualitou ve světě moderního umění, patří k objevitelům nového směru, realizuje obrazy, grafické listy, kovové plotny a ilustrace, které se vymykají běžnému trendu a to už v době, kdy socialistický realismus velí a určuje mantinely odkud až kam. Je osobností, tvůrcem, který ví co HLEDÁ a nachází, je zcela osobitý, nenapodobitelný a nenapodobovaný, je Jaroslavem Šerých!

         Výstavy, ceny, zastoupení v prestižních galeriích, ocenění i potlesk, zášť i závist, snad i nenávist… Takový je život umělce, který hledal a našel, objevil a pochopil. Jaroslav Šerých, pokorný člověk, který o sobě říká, že už je za hranicí poznání se s úsměvem, trochu pantomimickým, neboť pantomima mu byla v mládí blízká a její stopy v sobě nese stále, dívá na život vezdejší, pomíjivý a přeci významný, nezanedbatelný v prostoru věčnosti.

. . .

Jaroslav dostal v kolébce své hřivny, zúročil je maximální měrou, o čemž nás přesvědčí i dnešní malá procházka grafickým světem, který pro nás připravil a vybral. Kolik kajícné pokory vyčteme z postavy klečící na listu „Ras algethi“, kolik tajemství skrývá list „Lámání chleba v Emauzích, kolik lásky nás překvapí u postavy bílého ptáka – pelikána. Kolik ženské rafinovanosti skrývá list „Rozverná“? Ještě jednou se podívejme na litografii s názvem „Fiat“: Maria, anděl, holubice, andělské oslovení a dívka Maria sklání tiše hlavu a pokorně zašeptá „staň se“. Máte-li pocit, že grafika Jaroslava Šerých je duchovní, máte pravdu, Jaroslav se také kdysi sklonil před andělem a zašeptal svoje „staň se!“