Jan Otava

Od grafického experimentu

ke kresbě ...

Výstava proběhla ve dnech   

3. května - 25. června 2012

Vzpomínka na vernisáž:  

  Úvodní slovo k vernisáži:

RNDr. Karel Žižkovský 

Od grafického experimentu ke kresbě…

Tak jsem si při výběru grafických listů pro dnešní výstavu vyžebral akvárium s rybičkami. Červené platy jsou to, a je jich v tom akváriu celkem patnáct. Mají tu výhodu, že je nemusím krmit jako ty potvůrky, které jsem měl v mládí, nemusím čistit akvárko, škrabat řasy, kupovat krmení. Nic nemusím, ty rybičky jsou namalované stejně krásně jako brouci nebo mravenci na dalších kresbách Jana Otavy, které vám dnes spolu s ostatními grafikami a experimentálními kresbami nabízíme ke koukání. Tedy nejen ke koukání, vše si můžete odnést domů, pokud řádně zaplatíte. Jan bude jistě rád, peněz není nikdy dost!

         Kdo je Jan Otava? Akademický malíř a grafik, absolvent Akademie výtvarných umění v ateliéru profesora Ladislava Čepeláka. Jméno profesora je významné a mnohé prozrazuje: Čepelák měl rád přírodu, českou krajinu, obdivoval a graficky zpracoval staré stromy, věkovité aleje, pole, probouzející se ze zimního sevření, obyčejná ptačí hnízda i barevného motýla třepotajícího se v letním vánku. Nadaný žák Jan Otava se přidal, naučil se grafické techniky, experimentoval s kovovou matricí a kreslil vše živé. Navíc byl sběratelem, skoro systematickým sběratelem brouků, jichž má plné almary. Dále je náruživým sběratelem hub, které nejen pozná a umí pojmenovat, ale než si je usmaží, tak si je nakreslí a má je uchované na věčné časy. Na rodinné chalupě v Jižních Čechách se vytrvale hrabal v zemi, upravoval záhony a zamiloval se do té zvláštní roviny – neroviny, do lesů se staletými smrky, temnými tůněmi, ve kterých se zrcadlí koruny stromů, obdivoval tajemná rašeliniště, zářící pestrou paletou barev.

         Černobílou grafiku obohatil o barevné valéry a libuje si zvláště v zemitých tónech a okrech a tlumené zelené, a pojednou zjistí, a to tenkrát, když maluje brouky, že musí přidat červenou, brčálovou zeleň, ostrou žluť a co je zrovna na paletě. Na začátku zahájení hovoříme o experimentu a ten se projevuje stejně významně v grafické tvorbě jako u kresby. Základní grafickou technikou je suchá jehla, přidá-li barvu, vznikne barevná suchá jehla, přidá-li písek, máme tu zvláštní suchou jehlu s pískem. Jindy uplatní mezzotintu, aby docílil sametových odstínů černé, anebo grafiku koloruje štětcem. V zápalu tvoření popadne měkký hliníkový plech, který probíjí až je samá díra a sotva se z něj dá tisknout pár kousků! To jsou Otavovy experimenty s grafickou deskou a ještě odvážněji si počíná při realizaci kreseb. Základem je tuš, přidává písek, antuku, barvy, arabskou gumu a divák se nestačí divit. Výsledek je ovšem velmi zajímavý, rafinovaný a velice působivý.

         K motivům krajiny a přírodním prvkům připojil během svého vývoje i motivy svého mládí. Ocitneme se na venkovské pouti, blíží se podvečer a kolotoče jsou ozářeny barevnými girlandami, slyšíme křik, smích, dětskou trumpetku a já cítím vůni těch nejhorších a přeci nejchutnějších klobás. To je vůně! Jindy nás zaujmou hejna ptáků v oblacích, pohybujících se v rytmu vůdce sem tam a zase sem tam. Člověk si určitě vzpomene na Hitchcockův horor a trochu jej zamrazí v zádech. Jenže Otavovi ptáci spíše tančí do rytmu neslyšitelné melodie.

         Humor je pro Jana Otavu typický: trochu škodolibý, trochu anglický, trochu varující. Tanečníci se pohybují v divokém rytmu, postavy na zdi nám připomínají lidskou lhostejnost a tamhleti mravenci? Jen se podívejte, jak se hrnou k bílé kostce cukru, kterou jim pro nutný experiment (Otava musí experimentovat stále), položil na písek. Černí, červení se hrnou, tlačí, protlačují, vytlačují. Ne nadarmo tuto grafiku nazval Mravenčí parlament – boj o cukr! Připomíná vám to člověčí hemžení, lidský parlament? Určitě! Jen místo kostky si musíme dosadit jiné hodnoty, třeba peníze, úplatky, bezpracná místečka kde se málo dělá a hodně mluví. Podivné, kam se v průběhu let Jan Otava, zralý dvaašedesátník dopracoval. Že by ta naše planeta už nebyla tak krásná či broučci dokonalí? Nebo díky své nemocné noze, nutící ho více sedět, pobývá častěji před televizní obrazovkou a sleduje hry mocných nemocných? Nevěřím, Janova současná zahrádka je svědectvím lásky ke všemu živému, dva přepychoví kocouři se jen lísají a rybičky v akváriu, třeba jen nakresleném, jsou důkazem, že má přírodu zafixovanou pořádně v duši, z čehož by měl pan profesor Čepelák určitě radost.  Dal by mi jistě zapravdu, když tvrdím, že zvládl nejen grafické řemeslo, kresbu i malbu na jedničku, a nenosí tu šišatou hlavu nadarmo na krku.