Josef Werner  

   Jiné vidění světa

Výstava proběhla ve dnech   

5. března - 20. června 2020

Vzpomínka na vernisáž:

Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

Jiné vidění světa

         Jsou umělci, pro něž je realita vším, zcela uspokojuje jejich potřebu zaznamenávat svět, v němž žijí. Jiní neustále experimentují, hledají a objevují, proměňují sny ve skutečnost, snaží se poodhrnout roušku oddělující svět reálný od abstraktního, pokoušejí se vstoupit za oponu, za ono pomyslné zrcadlo, za nímž je jiný kouzelný prostor plný tajemství, neuvěřitelných bytostí a zajímavých hádanek. K těm zvědavým experimentátorům (to je slovo, co říkáte?) patří bezesporu i dnešní grafik a malíř Josef Werner, jenž se přiřadil ke všem snivcům současným i minulým a hledá nevyšlapanou cestičku k poznání tajemna i věčnosti.

         Josef Werner: rodák z krušnohorského městečka Kraslic, kde spatřil světlo světa 29. října 1945. Po maturitě v Praze žije stále v Československu, ale dramatické události roku 1968 rozhodly. Odešel do západního Německa a zde začíná programově naplňovat své předsevzetí plně se věnovat umění. Studuje na mnichovské Akademii v ateliéru profesora K.F. Dahmena a brzy zjišťuje, že pro jeho uměleckou práci mu nejlépe vyhovuje grafická technika leptu, později barevného leptu. Je pracovitý, zvídavý, rád si hraje s kovovou deskou, která mu umožňuje plně uplatnit fantazii a nabízí vhodný prostor pro tak nutný experiment. Je zatím na samém začátku, studuje, tiskne pro sebe a později i pro profesora Dahmena.

         Studia končí v roce 1975 a zjišťuje, že stojí na prahu světa, který mu nabízí zajímavé dobrodružství. Stává se umělcem, jak si předsevzal, ilustrátorem, maluje obrazy se shodnou tématikou, jíž už vyzkoušel při práci s grafickou deskou, je tvůrcem rozměrných kovových plastik. Jedním slovem: všestrannost! Jeho životní dráha je složitá, ale to přeci k životu patří a umělec není výjimkou. Teprve v roce 1985 se trvale usadil v malebném městečku Prien u jezera Chiemsee v romantickém domě, kde si opět zařídil kvalitně vybavenou tiskařskou dílnu i prostorný ateliér. Ale to už je uznávaným umělcem, jeho dílo bylo oceněno významnými cenami po celém světě a návštěvníci mnohých významných galerií mohli obdivovat jeho poetické práce plné nevšedních nápadů a často překypující dobrou náladou svědčící o Wernerovu talentu i smyslu pro humor. Kde hledal Josef Werner inspiraci pro svou tvorbu? Opět je nutno připomenout, že je pracovitý, zvídavý, studuje vývoj moderního světového umění a hledá svůj vlastní osobitý, nenapodobitelný rukopis. Daří se mu. Jeho bohatá fantazie mu umožňuje zpracovat kresebně a následně graficky takové náměty, jež nás překvapují svou nápaditostí i hlubokým filosofickým podtextem. Stává se tvůrcem, jenž nutí diváka přemýšlet, řešit zašifrovaná sdělení a stávat se spoluúčastníky veliké hry, kterou nazýváme lidský život. A Werner je vynikajícím poetickým vypravěčem, jehož životní filosofie se plně projevuje i v celém jeho rozsáhlém díle.

         Není možno oddělit obraz od grafiky, velký list od něžného drobného lístku, všechny diváka potěší svou kvalitou, vždyť vše se vším souvisí: výborný nápad, konkrétní myšlenka, kvalitní zpracování kovové desky, pečlivé vyleptání a dokonalý tisk provedený autorem. Jedinečný celek, virtuózní kompoziční řešení celé plochy a citlivá barevnost. To vše má svůj význam, ale základem vždycky zůstává autorovo sdělení divákovi. Od jednoduchých geometrických tvarů, čáry a bodu dospěl až k dnešní složité kresbě, ale stále klade důraz na kvalitu řešeného problému. Jeho tvorbu ovlivnila a stále ovlivňuje i názorově blízká literatura a poezie. Často a rád se vrací k poezii Christiana Morgersterna, jehož tvorba plynoucí z duše nápaditého básníka, který propojil laskavý humor s rafinovanou hrou se slovíčky je Wernerovi sympatická a dovede jej vždy znovu vyprovokovat k podobné hře s kovovou deskou. Rodí se adekvátní doprovod k psanému slovu, nové kresebné básně stejně vtipné a obsahově bohaté.

         Nevyčerpatelnou tvůrčí fantazii můžeme sledovat i na dnešní minipřehlídce Wernerova díla v galerii hotelu Villa, kde najdeme práce ze staršího období i grafické listy prezentující současnou tvorbu umělce. Mám rád celé Wernerovo dílo, ale v závěru připomenu alespoň čtyři listy, jimiž vzdává hold výtečnému nápoji, jímž je víno, provázející člověka od nepaměti. Čtyři grafické listy, čtyři listy z cyklu „Veselý průběh vinného večera“ jsou pohlazením po duši každého milovníka bílého či červeného moku. Však posuďte sami: první list představuje scénu, na níž je vše v poklidu. Měsíc klidně sleduje večerní pohodu, sklenička na stole už je prázdná stejně jako lahvička, nevinné vinné myšlenky zmizely kdesi v temnotě a můžeme si jít odpočinout, jenže ouha! Kde se vzala tu se vzala druhá lahvička - už se poněkud vlní ta lahvička i sklenička, a myšlenky jsou trochu zmatené a vše se tak nějak divně pohybuje. Nebo se jen něco děje s mým zrakem? Že by lehká opička? Ale kdež, vždyť tu máme teprve třetí lahvičku, ročník 1824. Měsíc se pomalu snaží zmizet na obzorem, naše jazyky jsou poněkud neohebné, slova připomínají jakési nářečí černošského kmene a sklenička je zase zcela prázdná. Jak to?

         Konečně čtvrtá lahvička na stole: měsíc by se nejraději ukryl za mrak, ale ten zde právě není, jen okřídlená sklenička si vesele skotačí v povětří, oči se nějak nedovedou přesně zaměřit na tu roztomilou scénu, někdo vesele zpívá, někdo bručí, někdo hlasitě zívá, někdo už šel spát, a tak se také zvednu! Já to platit nebudu! Kdo to zavinil? Přece Josef Werner, tak ať si to zaplatí. Jdu chrnět (jako) a vám doporučuji: zasmějte se Wernerovým nápadům, oceňte jeho mistrovskou práci, zcela si to zaslouží a nezapomeňte že život je krásný a plný báječných příběhů, jen je objevit.