RNDr. Karel Žižkovský

Osudové lásky Karla Demela

          Ten, kdo si pozorně prohlédne vystavené grafické listy a kresby akademického malíře a grafika Karla Demela, dopátrá se pravdy! Nejprve zjistí, že umělec, absolvent Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze v roce 1974 dospěl v grafické technice barevného leptu k naprosté dokonalosti a následně si uvědomí zdroj inspirace, která je pro Demelovo umění rozhodující.

          Naprostou znalost grafické techniky barevného leptu či kombinované techniky tisku z měděných desek pochopíme v okamžiku, kdy si uvědomíme, že studoval v ateliéru prof. Zdeňka Sklenáře a asistenta Jiřího Anderle. Dokonalost, snaha po naprosté přesnosti, kresebná jistota a klidná ruka. Bez nadání – marnost nad marnost! Ale Karel Demel je člověk Bohem obdarovaný a jeho tvorba je svědectvím o jeho přesném vidění světa, o mimořádném vnímání duchovních hodnot, o citlivém přístupu ke každému tématu, které si vybral k ilustrování nebo převádí do grafického díla.

          Vydáme-li se na cestu, která nám dovolí objevit vnitřní bohatý svět Karla Demela, určitě si uvědomíme, že pracuje v otevřených cyklech. V nedávné minulosti zpracoval grafické listy pro Komenského „Labyrint světa a ráj srdce“, který mu dovolil nevšední pohled do světa člověka myslitele, do světa lidského běsnění a hledání cesty k Věčné pravdě.

          Grafické listy inspirované dílem Brellovým, Rimbaudovým a Baudelairovým byly oceněny francouzským ministerstvem kultury v r. 2003 titulem „Rytíř řádu umění a literatury“ za šíření francouzské kultury ve světě. Je pochopitelné, že za touto prací musíme hledat člověka – tvůrce a v duchu se ptáme, jak dospěl k tak vysoké kvalitě, obsahové bohatosti a pestrosti, kde hledal náměty pro svou tvorbu, jaké bylo jeho uvažování nad zvolenou tématikou? Odpověď je prostá: Karel Demel je člověk, který nic neponechává náhodě; studuje literaturu, inspiruje se prostředím, v němž se bude děj jednotlivých motivů odehrávat, poslouchá vybranou hudbu, kreslí a znovu kreslí, konečně převádí kresbu na kovovou desku, leptá, opravuje a volí vhodné barevné tóny, přemýšlí, nevěří si, znovu poslouchá klasickou hudbu, ptá se sám sebe, konečně je spokojen a první grafický list leží na pracovním stole. Barvy: většinou ledově modrá ve všech valérech, temně hnědá se světlem okru, či fialová s podtextem kajícnosti, oranžové světlo v kombinaci se sienou pálenou zasvítí v plné kráse a určují náladu, zvyšují napětí, podtrhují děj zachycený a vytištěný na skvostném papíře. Jednotlivé postavy najednou ožívají, probouzejí se ze ztrnulého spánku, který trval od okamžiku první linky, zmnožené čáry na desce přes proces leptání až do chvíle, kdy papír projel tiskařskou satynýrkou a sejmul obraz z kovové matrice. A stal se zázrak: flétnista přiložil nástroj ke rtům a melodie vesmírných sfér nás vtahuje do propasti věčnosti, basa i viola hrají píseň beze slov, virtuóz pohladil smyčcem struny a tóny líbezné, smutné i radostné naplňují duši.

          Hektor Berlioz se zasnil nad tváří své milované a dramatická hudba Fantastické symfonie se rozezní v plné síle: sny, vášně, taneční veselí na plese, venkovská scéna, cesta k popravišti a konečně divoký rej – sabat čarodějnic nás doprovází až k dramatickému závěru. Bouřlivý potlesk v koncertním sále a věřím, že i dnes zazní potlesk nad grafickým dílem Karla Demela, jež je dokonalým převodem hudebního notového záznamu do podoby grafických listů plně vystihujících slavnou skladbu. Také egyptské královny ožívají přes propast věků – autor jim vdechl život pomocí rytmických čar, podobu díky virtuózní kresbě a humor, jemný humor, ve kterém ironizuje některé přátele, osoby blízké i sám sebe. Psí postavy mají hlavy lidí a stávají se pokornými „služebníky“ krásných žen. Jak typické pro dnešní svět!

          Kresby žen, které doplňují soubor vystavených grafických listů jsou důkazem Demelovy odpovědnosti a preciznosti. Jen málo umělců dnes studuje a kreslí podle živých modelů, aby získali zručnost, jistotu ruky a oka; na co také, pro realizaci ošklivosti, neumění a šarlatánství přece stačí matlat barvy, čárat po papíře, leptat bez odpovědnosti a šokovat svou drzostí.

          Karel patří ke klasikům umění, kteří se nestydí pracovat podle svého svědomí, navazuje na mistrovské práce starých umělců, je vpravdě moderní, nikoliv módní. Hledá neustále nové zdroje inspirace, k některým tématům se vrací a hudba, hudební motivy budou vždy patřit k námětům, které staví na první místo.

          A vracíme se k začátku: pozorný divák určitě vytušil, že Karel Demel má dvě lásky: první, která ovlivňuje veškeré současné dění je grafická tvorba, a druhou, která stála paradoxně na samotném začátku, byla hudba; vystudoval pražskou konzervatoř – hrál na tubu, později na pozoun. Hudba ho provází celým životem, rozeznívá jeho grafické listy jásavými tóny a proto si podmaňuje diváka svou krásou a dokonalostí. Protože krása a dokonalost patří i dnes k dobrému umění.