Karel Musil

            Za hranicí dokonalosti ...

Výstava proběhla ve dnech   

10. června - 31. srpna 2021

Vzpomínka na vernisáž:

Úvodní slovo k vernisáži:

  RNDr. Karel Žižkovský

Hranice dokonalosti

          Mnohokrát jsem při psaní úvodního slova k výstavě uvažoval o dokonalosti. Někteří umělci k té pomyslné hranici dospěli, jiní se k ní přiblížili a jiní jen toužebně vzhlíželi. A dnes znovu přemýšlím při psaní tohoto textu, co je dokonalost a genialita? Karel Musil je ctižádostivý, oprávněně ctižádostivý a jeho vystavené práce jsou svědectvím, že se k té hranici přiblížil a mnohé grafické listy dokonce dokazují, že snad překročil onu vytyčenou mez, za níž je už ona vytoužená genialita. Genialita, ale o čem svědčí? Že je Musil výborným kreslířem? Určitě, stačí se podívat a pozorně prostudovat starší práce jež jsou v podstatě kresebné studie lidských rukou a zjistíme, že je v prvé řadě výtečným kreslířem, pečlivým pozorovatelem viděného a mistrně dovede řešit kompozici, v níž nenajdeme hluchá, prázdná místa. Jeho vynalézavost, s níž si pohrává s lidskými dlaněmi, anatomická přesnost, prostorové uspořádání, to vše svědčí ve prospěch kreslíře. Ne, není to žádné fotografické kopírování reality, ale citlivé umělecké ztvárnění celku, v němž dlaně, prsty vstupují do rytmického pohybu v prostoru čar, modlitba věčného hledání a nacházení.

         Podobného charakteru jsou i současné kresby určené pro budoucí soubor grafických listů „Sedm hříchů“. Jsou pojaty renezančním způsobem a opět potvrzují skutečnost, že autor při jejich realizaci nezapomíná na kompoziční členění, plně využívá prostor, dovede si poradit se světlem a stínem. A děj, který má zachytit ty lidské neřesti, které dnešní morálka povýšila na ctnosti? Je vyjádřen vždy lidskou tváří (najdeme Rudolfa II, portrét muže z obrazu van Eycka, tvář ženy měnící se v ukřičeného páva), a k ní umělec přidává jednotlivé atributy vyjadřující ty lidské hříchy! Lenost připomíná pomalu se plazící hlemýžď, prasečí hlava s citronem upozorňuje na obžerství, zatímco měšec v ruce chamtivého člověka je symbolem tak časté lakoty.

         A naše pocity? Musíme připustit, že kromě toho, že jsou kresby dokonalým záznamem události, svědčí o promyšleném přístupu k realizaci zvoleného námětu a nepostrádají umělecký náboj povyšující kresbu nad běžnou fotografii.

         A jsme u grafické tvorby. Je námětově bohatá, plná nápadů a nevšedních přístupů k řešení celku. Autor, narozený 13. ledna 1982 v Liberci, začíná realizovat první práce už na základní škole, kde našel pochopení u prozíravé učitelky Hany Maruškové, která vycítila Karlův talent. Tak vznikly první suché jehly a naznačily, že Karel této technice, již si oblíbil a v průběhu let zdokonalil a obohatil o rulety, které jsou základem jeho současného díla, mu zajistí úspěch a obdiv sběratelů. Stalo se; vystudoval Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích, obor výtvarné výchovy a již při studiu se začal věnovat realizaci drobných lístků s přípisem ex-libris. Během patnácti let jich vytvořil kolem dvou set a staly se dobrou průpravou pro volnou grafiku, která je přesvědčivým dokladem toho, že je nejen výtečným kreslířem, grafikem, ale i nápaditým umělcem, jehož námětová bohatost potěší i nejnáročnější sběratele a diváky. Přidejme fakt, že autor si většinu grafických listů tiskne sám, aby dosáhl té krásné sametové hladkosti i citlivé barevnosti jež jsou pro zachycený děj významné a pak s obdivem oceníme každý grafický list i lísteček na dnešní výstavě. Zaujme nás prostorové členění plochy, hra světla, nevšední nápaditost, grafikova hravost, s níž promýšlí i drobný detail všech listů. Přesto, že se Karel Musil dovede vypořádat s každým námětem, pak žena pochopitelně hraje prim. Proč ne, také se raději dívám (podtrhuji slovo dívám) na hezké ženské tvary, vzrušující linie dívčího těla než na fotrovské postavy nás chlapů, mužů a dědků. Karel ženu nejen vtipně umisťuje na jeviště věčné scény, ale vždy ji obdařuje půvabem, erotickou smyslností a často i provokativním výrazem tváře, z níž vyčteme výzvu či škodolibý škleb.

         Několik let již grafik pracuje na cyklu „Sto osobností světového významu“, jež má v budoucnu po dokončení zahrnovat významné ženy a muže, kteří ovlivnili dějiny lidstva. Nejsou to jen hudebníci, zpěváci, skladatelé, spisovatelé, výtvarníci, ale i vědci, vynálezci a postavy ze světových dějin. Zatím je realizováno dvacet, rozměrem relativně malých, ale obsahem a provedením skvostných listů a každý z nich si zaslouží naši pozornost. Vždy znovu se autor snaží podchytit, pravdivě vyjádřit provokující, přesnou kresbou nejen tváře, ale i zajímavý děj jenž by měl vystihnout povahu i tvůrčí zaměření těchto géniů lidstva. Nemohu vyjmenovat všechny zatím realizované osobnosti, tak jsem si vybral dva hudební skladatele, kteří jsou mi blízcí hudbou i životem. Clode Debussy je tím prvním.  Jen se podívejte na jeho zasněnou tvář, výrazné oko, vysoké čelo! Slyšíte? Faun právě rozehrál podivnou melodii a zvuky jednotlivých nástrojů které se přidávají se spojují v nádhernou melodii, líbezné tóny se vznášejí prostorem a posluchač tenkrát i dnes je okouzlen hudbou, přestává vnímat pošetilosti nudného světa. Dramatický celek, působivé provedení, citlivé řešení kompozice. Stejného charakteru je i druhý list skládající hold Leoši Janáčkovi. I jeho obličej je poněkud smutný, snad zadumaný a připomíná tvář člověka, jehož myšlenky se zatoulaly do minulosti. Snad si vzpomíná na léta mládí nebo první velkou lásku či život prožitý v líbezné krajině, na ženy, které okouzlil svými skladbami, jež proletěly celým světem. Vzpomínky, vzpomínky a Musilův půvabný grafický list.

         Všechny listy z tohoto cyklu jsou stejně výmluvné, potvrzují grafikovu snahu zachytit nejen tváře ale i životní příběhy těch slavných osobností. Podíváme-li se v závěru ještě na jeden list inspirovaný knihou Viktora Dyka „Krysař“, pak zcela pochopíme vypravěčskou schopnost Karla Musila, jeho talent, virtuositu při zpracování desky i vitalitu s níž každý list tiskne.

         Je čas přestat chválit, jinak by třeba příliš zpychnul, což by mohlo mít špatný vliv na jeho umělecký růst. Pozor, pane umělče, upozorňuji tě, že ta hranice dokonalosti je pomyslná a stále se posouvá. Máš pocit, že jsi v cíli a najednou zjistíš, že jsi na samém začátku. A to je dobře, jen tak budou tvé grafiky, kresby i obrazy plně a trvale ceněny náročnými diváky dnes i v budoucnosti.