Karel Šafář

... až přijdou klauni

Výstava proběhla ve dnech   

5. ledna 2012 - 29. února 2012

Vzpomínka na vernisáž:

Úvodní slovo k vernisáži:

RNDr. Karel Žižkovský

… až přijdou klauni

         Mám rád cirkusy. Jako kluk jsem postával s kamarády za městem, kam se nastěhovaly barevné maringotky, a kde v krátké době svalnatí vazouni postavili ohromné šapitó. Vstupenky musel táta zakoupit na první představení a já jsem s nadšením a zatajeným dechem sledoval krásné krasojezdkyně, ohebné muže na visuté hrazdě i krotitele tygrů, který práskáním biče nutil pruhované potvory ke skokům skrz hořící obruč. Netrpělivě jsem ale pokaždé čekal, až dva oprýmkovaní pánové rozhrnou oponu a do manéže přijdou, přibelhají se, budou zakopávat a šlapat si na dlouhatánské široké kalhoty, klauni. Úsměv, křik, radost nás mrňousů a výkřiky těch šašků s červenými nosy neznaly mezí a teprve mnohem později jsem si uvědomil, že za těmi bílými maskami je člověk, prožívající stejné problémy jako ostatní lidé.

         Také při vstupu do ateliéru Karla Šafáře, akademického malíře a grafika, absolventa Vysoké školy umělecko-průmyslové v roce 1971, uvidíte klauny. Pokaždé se na vás se zdi bude usmívat, podivně pitvořit tvář klauna – klauna s podivným kloboukem, červenou bambulí místo nosu, rezavou kšticí vlasů a návštěvník, pozorný návštěvník si uvědomí, že za tou veselou škraboškou lze vyčíst smutek, nostalgii a možná i bolest klauna i jejich tvůrce. Celé dílo Karla Šafáře prozrazuje, že prošel ateliérem knižní ilustrace, který vedl Karel Svolinský, a od něhož se naučil vážit si kresby, ctít poctivé grafické řemeslo, ať už to byla litografie, suchá jehla či dřevoryt. Závěr studia dokončil v ateliéru Zdeňka Sklenáře a tam pochopil, že budoucí umělec musí najít svůj styl, svou tvář, musí objevit svět, ve kterém mu bude dobře a který jej plně osloví.

         Snad proto nebo právě proto po roce práce pro dětské časopisy odjíždí do Indie, kde objevuje jiný prostor, jinou kulturu, jinou přírodu, odlišnou víru v nadpřirozeno i věčnost. Studie stromů z tohoto období stejně jako grafické listy vytvořené a realizované po návratu, prozrazují citovou hloubku a moudrou filozofii Šafářovy tvorby. Jeho grafika je snová, zadumaná, plná bytostí, které jsou stejně jako klauni, ženské akty či postavy z historie nebo bájí dokladem o jeho mistrovství.

         Návraty do přírody a obdiv k staletým stromům nutí autora neustále kreslit tuší pokroucené kmeny, rozložité koruny, proplétající se větve, pod nimiž je neuvěřitelný klid a kde vládne jen tichá harmonie bez zásahu člověka. Pokud se na jeho stole v ateliéru rodí motivy města měst, města, ve kterém jednotlivé věže tyčící se k obloze připomínají dějiny našeho národa, pak jsou to listy tajemné, stejně jako ulice, domy a chrámy, jsou to listy vylidněné, jakoby vznikaly při rozbřesku, kdy člověk ještě zůstává v přítmí ložnice, jsou to listy Kafkova města, města rabiho Levy, města svaté Anežky i Václava, města, které je nejkrásnější a nejtajemnější na světě i přesto, že starobylé krámky zaplnili prodavači šuntů, matrošek a čepic. Praha! Praha Karla Šafáře vtisknutá do tváře kovové desky je dokladem toho, že i dnes si zaslouží naši pozornost tyto grafické listy, pokud nesou pečeť kvality a prozrazují znalost grafických technik.

         Byli jsme v přírodě pod rozložitými platany, prošli jsme se po Karlově mostě, obdivovali jsme trochu zasněné, možná i provokující ženy vyryté do dřevěných špalíků a zbývá nám ještě obraz, který prozrazuje barevné myšlení Karla Šafáře. Zatímco grafické listy jsou často černobílé, i když barva, zvláště u motivů klaunů i žen naplno zazáří, pak obraz, obraz prozrazuje Šafářovu potřebu, nutnost rozsvítit celou kompozičně promyšlenou plochu tak, aby světlo zdůraznilo každý drobný detail, aby slunce osvětlilo střechy, domy i ty hlavy smutných šašků. Převelice pestrá je paleta malíře Karla Šafáře a přesto, že divák si dnes může prohlédnout jen jediný obraz s motivem města, pak mi určitě dá za pravdu, že malba je pro umělce stejně významná jako grafika, tvoří jakýsi protipól a spolu s ní vytváří jedinečný celek typický pro umělce…

         Klauni se usmívají, pitvoří, pošklebují, bílé tváře s červenými nosy vyvolávají radost na tvářích malých diváků v cirkusech a až s léty divák pochopí, že za tou maskou je skryt člověk se svými trampotami i radostmi. Až zase půjdu do ateliéru Karla Šafáře, tak se jim ukloním a povím jim veselou příhodu, aby se mohli s chutí zasmát tak, jak jsem se jim smál já, když vstoupili do manéže!