Ladislav Josef Kašpar

  Laskavé hříčky 

Výstava proběhla ve dnech   

5. září - 31. října 2013

Vzpomínka na vernisáž:

 

Úvodní slovo k vernisáži:

RNDr. Karel Žižkovský

Laskavé hříčky Ladislava Josefa Kašpara

         Pokud si vážený divák pečlivě a pozorně přečetl pozvánku, pak si možná položil zvídavou otázku: Jak si může malíř a grafik, vážený pan profesor z umělecké školy Václava Hollara hrát, případně špásovat a tvořit taškařice? A přeci, až se rozejdete po výstavních prostorách a začnete si prohlížet rozverné kresby akademického malíře a grafika Ladislava Josefa Kašpara, dáte mi určitě za pravdu, a vzpomenete si na spisovatele Bohumila Hrabala a jeho neúnavné veselé a moudré pábení. Hrabal používal slova, která mistrně seskupoval do vět, Kašpar si pohrává s perem, štětcem a na papír přenáší své pábení, nápady tryskají z jeho laskavé mysli i duše, mění bílou plochu v prostor, na němž se odehrává velkolepé dění. Každá čára, kterou přidává na bílou plochu, má svůj smysl, je nezbytná, nikdy nepřekáží, není samoúčelná. Malíř si opravdu hraje, při tvorbě kresby se usmívá, z mysli vytahuje nápady jako ten pověstný kouzelník, který tahá králíky z cylindru a divák žasne, nevěří svým očím, je překvapen výsledkem a raduje se z té hry, kterou mu umělec nabízí.

         Nahlédneme-li do slovníku českých umělců, dočteme se, že Ladislav Kašpar se narodil 29. dubna 1915 v Travniku v Bosně. Studoval u profesora Konůpka na Státní grafické škole, následně na Umělecko-průmyslové škole v Praze v ateliéru profesora Bendy a konečně na Akademii výtvarných umění v Praze u významného umělce profesora Nechleby. Již v roce 1937 získal Stříbrnou plaketu za plakát Prahy na Světové výstavě v Paříži. Více než dvacet let učil na Hollarově střední odborné grafické škole v Praze kresbu, grafiku a ilustraci. Jeho vliv na žáky byl mimořádný zvláště proto, že byl profesorem laskavým, vyrovnaným a usměvavým. Úsměv z jeho tváře zmizel až na konci života, kdy se 13. 12. 1997 odebral do nebeské školy grafické, kde opět vyučuje kreslení některé moderní umělce, kteří kresbu ve světě vezdejším nezvládali.

. . .

         Dnešní výstava nabízí převážně kresby z pozůstalosti velkého sběratele Jiřího Laty a je důkazem slov, která povýšila Ladislava Kašpara na mimořádného kreslíře a pábitele. Posuďte sami.

         Hned na prvním obrázku najdeme zátiší nakreslené tuší. Je tu meloun, víno, ananas, hrušky, i motýl přiletěl nasát trochu nektaru. Vše provedeno čistou linkou. I další zátiší se zmrzlinou, tentokrát malované štětcem a výrazně až jásavě barevné, prozrazuje temperament umělce a potěšení z realizace kresby. Shakespearovský pohár je stejně přesvědčivý jako pohár pro Salvatora Dalliho. Možná vás napadne: jak tyto kresby vznikaly? Mohu odpovědět. Ladislav měl okruh svých kamarádů, které rád navštěvoval, rád s nimi popíjel dobré víno a aby ruce nezahálely, prohlásil: „přines papír a nějaké náčiní, budu kreslit!“ Ti chytřejší přinesli papíry větších rozměrů, já nabízel papír Losiňák A4 a tak mám kresby malé. Jiří Lata se neupejpal a tak velké kresby pro něho můžeme dnes obdivovat. Nápady? „Co chceš, abych ti nakreslil?“ „Chci piráta, pohár, slečnu, nebo mi raději nakresli Zuzanu a starce:“ „Tak jo“, a už letí pero po papíře (žádné skici, žádná tužka, předkreslování!) a z vody vystupuje vnadná Zuzka a dědci se chlípně šklebí a ještě tamhle přidáme páva, na zídku posadíme amorka a hotovo.

         Jindy hostitel zavelí: „dnes Ladislave nakresli Únos Evropy.“ A malíř poslušně maluje. Páni, to je ale bejk, a Evropa je buclatá na všech místech, radost pohladit, pardon – pohledět. Ještě jednou velí Jiří: „teď chci Dona Quijota.“ „Máš ho mít“, a za půl hodiny odkládá umělec pero, opláchne štětec a Don Q. usazený na židli s rudou růží pro Dulcineu přemýšlí, který mlýn musí „porazit“ už zítra! Stejně mistrné jsou Kašparovy grafické listy; ať už pracoval technikou dřevořezu či litografie, která mu umožňovala uplatnit živou barevnost nebo použil rytinu, prozrazující jistotu a lehkou ruku.

Obvykle končíme vzpomínkou, tak i dnes přidávám malý příběh. „Nemáš nějaké knoflíky, zajímavé knoflíky?“ „Ale něco se tady najde.“ Vytahujeme ze šití krabici různých knoflíků a Ladislav jásá, přebírá, tenhle nemá a tamhleten je docela vzácný a tenhle se také hodí:“ Když jsem jednou seděl u něho v domě v Zahradním Městě a prohlížel jsem tu fantastickou sbírku (unikátní a věřím, že vzácnou!) nevěřil jsem svým očím, kolik tvarů, rozměrů, barev člověk zvolil pro takovou obyčejnou věc jako je knoflík.

         Děkuji paní Latové i paní Kašparové za poskytnuté kresby a grafické listy, které můžeme obdivovat i zakoupit a přeji vám krásné „pábení“.