Lubomír Netušil

Krajiny ticha a tajemství

Výstava proběhla ve dnech   

4. ledna - 28. února 2018

Vzpomínka na vernisáž: 

Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

 Krajiny ticha a tajemství

         Pokud jsme připraveni, můžeme se vydat na první výpravu: Sicílie - divoké vlny na jižním pobřeží, mraky, které zastínily modrou oblohu těžkým závěsem. Nikde živá duše, jen my v tichosti stojíme u modrých vln dorážejících na písčitý břeh, jindy na divoká skaliska, a když se do sytosti vynadíváme na nekonečné spousty vod, můžeme postoupit k Dianinu chrámu v Cefalu a nechat na sebe působit staleté kouzlo pohanského chrámu. Chladivé ráno a první poutníci přinášející dary své bohyni. Šeptání modliteb, vůně kadidla, prosby k slavné vládkyni lovu a znovu šepot modliteb. Teprve venku znovu volně vydechneme a kamenitá cesta nás přivede k dalšímu chrámu, z něhož už na pobřeží zůstaly jen sloupy připomínající zašlou slávu staré civilizace. Při další cestě doplujeme až na Menorku, malebný ostrov v souostroví Baleáry. Opět nás potěší krásné moře, volné pláže, divoká skaliska i půvabně modré nebe nad klidnou hladinou. Ale nenechme se ukolébat tou čistou oblohou, vidíte ten těžký mrak na obzoru, tu temnou hmotu přibližující se od západu? Už je nad skalním útesem a první dunění je předzvěstí blížící se bouře! Raději se posadíme do blízké taverničky a nebo pocestujeme za Františkem do Assisi? I v italské krajině najdeme příjemné náměty pro budoucí monotypy či grafické listy. My, co neumíme kreslit, pochopitelně ne, ale malíř a grafik už si zapisuje do paměti tu krásu čistého slohu, skicuje na papír a po návratu do Pardubic začne pracovat s kovovou deskou, aby grafickými technikami či monotypem zaznamenal půvaby krajiny i dojmy z cest obohacené a umocněné o fantazii, bez které se dobré umění nerodí.

         V čem spatřujeme kouzlo Netušilových grafických záznamů? V prvé řadě musíme ocenit znalost grafických technik, jistou ruku, která dovede beze zbytku uplatnit techniku leptu, barevného leptu, jež obohacuje o akvatintu, mezzotintu, i vernis mou, tam, kde je to pro zdůraznění atmosféry či nálady nutné. Daří se mu, a výsledkem jsou listy, v nichž potvrzuje svůj pozorovací talent i fantazii, která mu umožňuje redukovat krajinu na minimum stavebních prvků, aniž by to uškodilo kompozičnímu zpracování. Ta minimalizace je naopak na místě, dovoluje Netušilovi překročit hranici reality a zaměřit se více na vnitřní obsah, na zachycení atmosféry, která je pro něho prvořadá. Obdobného charakteru jsou i monotypy námětově často podobné, detailně promyšlené a technicky náročně provedené. Stávají se jedinečnými záznamy, a svou originalitou i sběratelskými unikáty.

         Pokud jsme pozorně sledovali jednotlivé cesty, na nichž nás autor provázel, pak nás určitě zaujalo zjištění, že Netušilova barevná paleta je značně omezená. Na jeho grafických listech i monotypech najdeme převážně modrou barvu a její nepřeberné valéry od blankytně jasných až po temné odstíny, které jsou na hranici černé. K této základní barvě přidává v případě, že to motivy vyžadují, tlumené odstíny zelené, hnědé či žluté barvy. Ostatní barevné tóny vzácně najdeme u monotypů či obrazů.

         Ukončíme-li příjemné výlety, na něž nás autor Lubomír Netušil pozval, a vrátíme se opět do prostorů galerie, pak musíme s potěšením kvitovat, že ty cesty za poznáním byly zajímavé, objevily pro nás svět ticha i sugestivních nálad a představily nám trochu jinou tvorbu, než na jakou jsme byli prozatím zvyklí. Každá výstava tak přináší nový pohled do světa umění a dává tušit, jak pestré jsou možnosti které nám grafická tvorba, o níž se zvláště zajímáme, nabízí.  

         Pozvánka na dnešní výstavu nám nabízí cesty do krajin, v nichž je stále zakódováno ticho, a pokud budeme pozornými cestovateli, můžeme objevit i skrytá tajemství či zaváté a zapomenuté připomínky minulých civilizací i stopy Stvořitele, tvůrce té naší pozoruhodné a jedinečné planety, jež nemá obdobu v dosud známém Vesmíru.

         Průvodcem na této pouti nám bude Lubomír Netušil, absolvent Pedagogické fakulty v Hradci králové, pardubický rodák (narodil se v roce 1945) a v současné době odborný asistent na katedře výtvarné výchovy na škole, kterou před léty absolvoval. Je dobrým průvodcem a místa, která spolu s ním a jeho grafickými listy navštívíme, nejsou přecpána stovkami turistů ani nás nebude rušit jejich nevychovaný křik, vřískání dětiček a hlasité brebentění cizojazyčných průvodců.