Martin Bouda

Aby kámen neosiřel

Výstava proběhla ve dnech   

12. ledna - 28. února 2017

Vzpomínka na vernisáž: 

Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

Aby kámen neosiřel

         Je těžké být umělcem v rodině slavných rodičů Jany a Jiřího Boudových a dnes už legendárního dědečka, mimořádného grafika a ilustrátora Cyrila Boudy. A přesto, nebo právě proto Martin Bouda, narozený dne 22. 6. 1965 pokračuje, dle mého soudu úspěšně, v stoleté tradici a hledá a nachází nové možnosti jak příjemně překvapit diváky moderně pojatou a řemeslně virtuózně zpracovanou litografií, barevnou litografií, v níž plně projevuje svůj výtvarný talent, ale i kvalitní tiskařské provedení.

         Kámen tak znovu ožívá pod jeho rukou, opět umělci nabízí svou hladkou tvář, aby byla pokreslena a připravena k tisku, a Martin zkouší, kreslí, experimentuje a postupně nachází svou vlastní podobu. Nemá lehkou cestu. Pomineme-li slavné předky, pak si musíme uvědomit, že vyrůstal v rodně umělců, absolventů Vysoké školy uměleckoprůmyslové v ateliéru profesora Karla Svolinského, jejichž tvorba jej stále obklopovala a nabízela snadnou možnost přiklonit se ke kresebnému talentu otce Jiřího či malířskému pojetí barevných litografií Jany, tak jak se nám v průběhu let představila.

         Martin Bouda – absolvent Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Ladislava Čepeláka - vyzkoušel už při studiu různé grafické techniky, umožňující mu uvolnit svůj rukopis a zachytit v prvé řadě atmosféru, poetickou náladu zvoleného motivu (často volí námět lesa či romantické krajiny Vysočiny). Akvatinta či lept mu plně vyhovovaly, ale rodinné pouto postupně ovlivnilo i jeho tvorbu a v současné době jej najdeme ve slavném litografickém ateliéru v Říční ulici, kde je výtečným tiskařem a realizátorem grafických listů, které dnes můžeme obdivovat na výstavě v galerijních prostorách hotelu Villa. Každý z diváků může uvažovat a přemýšlet, nakolik byl otcem nebo matkou ovlivněn, ale pokud bude upřímný, dojde k závěru, že Martin Bouda při svém hledání objevil opravdu jinou možnost jak prezentovat sám sebe i při využití virtuózní kresby Jiřího a malířské jistoty matky Jany.

Vydejme se na příjemnou procházku, při níž se před námi otevře Martinův svět, tak jak jej prozatím při realizaci své grafiky objevil a převedl do své tvorby. Začneme tajuplným lesem? Proč ne, alespoň nahlédneme do ponurých hvozdů, v nichž vládne pohádkové ticho, přerušované jen hlasem jestřába usazeného v koruně stromu. Můžeme se také projít krajinou zadumané Vysočiny a zjistíme jak námětově odlišnou tvorbou i jinou grafickou technikou realizoval Martin své listy v době, kdy studoval na Akademii výtvarných umění.

 Jak pestrý je na dalších listech barevný svět zachycený technikou litografie, který se otevírá do pestrosti barev i námětů! Pro srovnání se ještě jednou vrátíme do pralesního ticha zachyceného tentokrát barevnými valéry zelených odstínů. Les, byť opuštěný - zdánlivě opuštěný - působí mnohem příznivěji díky paprskům slunce, prostupujícím mezi korunami stromů. Světlo je rozhodující a mění pochmurnou atmosféru lesa v nadějnou oázu, v níž život vítězí. Osamocený letitý listnáč v krajině, pod kterým se uvelebila nahá dlouhovlasá dívka se skleničkou vína je důkazem citlivého vnímání krajiny jako celku s hloubkou prostoru a smyslem pro detailní prokreslení stařičkých stromů. Rusalka? Nevím, možná rusalky nepohrdnou pohárkem dobrého vína, ale spíše se domnívám, že si tady slečna udělala malý osamocený piknik. A třeba ani není sama, do trávy není z té dálky vidět. Pálavské víno dozrává, hrozny - temně modré – slibují kvalitní mok a slunce jásavé, vše ozařující, je zárukou kvalitní sklizně. Pokud se domníváte, že barevné nebe na Pražským hradem je příliš výrazné, pak doporučuji sledovat siluetu Hradčan z některého přilehlého parku a budete žasnout (pokud nebudete ve dvou a nezahledíte se do očí svého doprovodu) nad nádhernou paletou barev, kterou dovede zapadající slunce vykouzlit nad velebnou katedrálou.

Opustíme-li rozměrné náměty, pak určitě s potěšením zjistíme, že také drobná grafika si zachovává svěžest barev, ať už autor zachytil zimní, podzimní či letní motivy. Cyklus čtyř listů nás zavede k romantické Bertramce, kde se architektura dokonale snoubí s okolní krajinou a dokazuje kresebnou jistotu i kompoziční řešení celku, tak jak je vnímal při skicování, a s potěšením přenesl na litografický kámen. Drobné lístečky nás zavedou na Hanspaulku, pod zříceninu Baba, nebo se vydáme na toulky po Čechách či do líbezné Itálie.

         Vrátíme-li se z krátkého putování zpět do reality, můžeme popřát akademickému malíři a grafikovi Martinu Boudovi hodně krásných námětů, stejně jistou ruku při realizování nových litografických listů a hlavně: více času pro uměleckou tvorbu. Snad syn Matěj převezme krásné tiskařské řemeslo a Martin se bude více věnovat vlastní tvůrčí práci, kterou v posledních letech poněkud zanedbával, aby zachránil tu nádhernou tiskařskou oficínu v Říční ulici.