Michael Rittstein

Litografické příběhy 

Výstava proběhla ve dnech   

5. března - 30. dubna 2015

Vzpomínka na vernisáž: 

 

Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

Litografické příběhy

          Dnes vás, přátelé, zavedu na návštěvu do litografické dílny v Říční ulici. Je to přesně týž dům, kde žila rodina Čapků a v němž Karel Čapek napsal své slavné romány „Věc Makropulos“ a „RUR“. Ten dům a ta dílna mají svá tajemství a není divu, že atmosféra stále přechází do děl umělců, jež zde realizují svá díla na litografických kamenech. Ne, nebojte se, nebudu vám vyprávět ani historii tisku ani jmenovat všechny grafiky, kterým se v této oficíně podařilo mistrovsky zachytit lidské příběhy, dramata i veselé anekdoty prožívané člověkem ve světě vezdejším.        

          Opatrně vejdeme temnou předsíňkou, rozhlédneme se po místnosti, protáhneme se podél dlouhého tiskařského stroje a slušně pozdravíme. Michael Rittstein něco zabručí a Martin Bouda v roli tiskaře se vesele usměje. Michael, pan profesor z Akademie múzických umění, akademický malíř a grafik, je soustředěn na práci. Štětcem právě kreslí, vlastně maluje drobné postavičky tanečníků, kteří vesele poskakují, trdlují a běsní v divokém rytmu v obrovském bazénu. Pochopitelně vypuštěném, většina lidí tančit pod vodou nedovede. Malíř se dotýká hladké plochy kamene, postavičky postupně ožívají a brzy bude litografická deska připravena k tisku. Válce se roztočí a jeden z nich přenese barvu na připravený papír. Veselé postavičky budou ještě barevnější a jejich příběh se bude dále rozvíjet tak dlouho až Michael Rittstein řekne „tak dost, to byla poslední barva a končíme!“ Hotovo. List je připraven pro diváky.

         Kdo je Michael Rittstein? Jsem přesvědčen, že většina přítomných zná umělecké dílo – obrazy, kresby i grafické listy tohoto významného tvůrce životních příběhů a tak jen připomenu, že v Chagallově slovníku se dočteme některá nutná data a hodnocení. Narodil se v Praze dne 17. září 1949, vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér profesora A. Paderlíka. Patří k představitelům expresívní figurální malby a v jeho tvorbě nechybí humor, někdy až groteskně laděný. Celé grafické dílo i vybrané listy dnes vystavené jsou svědectvím o výpovědi umělce, jenž se snaží vyjádřit svůj postoj k člověku, žijícímu dnes v megalomanických městech. Sarkastické líčení mezilidských vztahů, zápas muže se ženou, pohledy do intimního prostředí, ve kterém partneři často „zápasí“ nejen na bílém prostěradle, ale i u stolu, to je Rittsteinovo vyznání a osobní krédo.

         Samotné názvy jednotlivých listů mnoho napoví: Potřeba něhy, Tanec, Adopce na motorce, Levitace, Dostaveníčko; a divák pak v barevné záplavě nachází úryvky děje, skládá mozaiku myšlenek zakódovaných na ploše grafického listu a je postupně vtahován do veselého či dramatického světa, ve kterém žijeme a často prožíváme svá osobní dramata i slasti. Nejsme často svázání technikou jako ten Ikaros usazený před obrazovkou počítače, připoutaný ke křídlům, ale o let do modrých vzdušných dálek se už asi nikdy nepokusí? Z grafického listu vyčteme nejen děj, ale barevnost, zdánlivě nekultivovaná nám prozrazuje nadšení, spontánní potěšení, radost a hravost, s kterými tvůrce k realizaci listu přistupoval. Rozmáchlé tahy štětcem, kontrast barev na ploše listu, víření modrých valérů a divoká červeň, celek přesto působí harmonicky, vyváženě a nám nezbývá než obdivovat umělcovu jistotu a snahu osobitým, neotřelým způsobem vyjádřit své pocity.

         Ještě jednou vám napovím jak přistupovat k Rittsteinovu dílu. Tentokrát se vrhneme do víru tance. Výraz tváře tanečníka je svědectvím o jeho divokosti, požitku z bláznivého třeštění a snad si i zpívá, ale kdoví, třeba si před chvílí píchnul nebo vykouřil jointa. Kdoví! A tanečnice? Ztratila pojem o čase, o prostředí v němž víří v divokém rytmu. Rytmus a melodie ji zcela pohlcují, naplní duši i hlavu, vše se mění v barevný kolotoč, v němž zastoupené barvy, počínajíce zelenou a končíce oranžovým tónem mají svá opodstatnění a význam. Autor se asi při kreslení vyřádil stejně jako tanečníci. A divák? Pokud má smysl po humor a nutnou nadsázku, pak se určitě baví a má chuť si zaskočit někam do taneční kavárny, aby mohl nějakou krásnou slečnu vyzvat k tanečku. Prosím, buďte ale opatrní, ne tak divoce.

         Dále vám napovídat nebudu. Snažte se sami a začněte třeba „Procházkou na jezu“. Nic vás nenapadá? Jen se snažte! Michael Rittstein je všestranně nadaný umělec, jehož práce najdeme nejen ve všech našich, ale i světových galeriích, v nichž je uznáván nejen pro svou expresívní malbu, ale v prvé řadě pro osobitý, groteskní a vysoce kritický humor, jímž se snaží zachytit svět, ve kterém jsme nuceni žít.

         Prosím, tedy neváhejte a připojte se ke světovým galeriím a obohaťte své již početné sbírky o některý litografický příběh z dnešní výstavy.