Milan Bauer

 Poezie techniky 

Výstava proběhla ve dnech   

4. září - 31. října 2014

Vzpomínka na vernisáž: 

 

Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

Poezie techniky

        Nemám rád techniku; trochu mě děsí, šokuje a nutí předvádět neuvěřitelné kotrmelce, na které nejsem přizpůsoben, ani tělesně stavěn. Raději jsem usedal do sedla koně (i když je značně vysoký a někdy divoký, ale živý, přírodní), než na polstrované sedlo rychlé motorky, která se řítila krajinou mnohem rychleji a oproti zvířeti neuměla sama zastavit. Stejné pocity prožívám v případě, kdy zapomenu na koncertě vypnout „debila“ a on se ozve právě ve chvíli, kdy orchestr hraje pianissimo či čeká na pokyn dirigenta. Ta hrůza! Kapky potu stékají až kamsi do trenýrek a pohledy diváků mě spalují až do morku kostí. O obludných počítačích raději pomlčím – jsou mými úhlavními nepřáteli.

         Je tedy s podivem, s radostí obdivuji grafiku Milana Bauera, který se od samých počátků své tvorby snaží technické vynálezy zlidštit, vtisknout jim do železného či jiného srdce živou duši a dokonce je nutí vyvádět různé taškařice a vylomeniny. Nevím, čím jsou křtěni Plzeňáci (Pražané vltavskou vodou, Plzeňáci pravděpodobně 12˚ ležákem), ale Milanovi se tak stalo v roce 1960. Byť autodidakt, je pole jeho působnosti značně široké: keramika, grafika, realizace desítek exlibris, volná grafika, úprava knih a časopisů, a také muzika mu není cizí. Volnou grafiku realizuje technikou barevného leptu, případně některé listy decentně koloruje a tak se stávají jedinečnými originály.

         Vydáme-li se na dobrodružnou cestu balonem z ateliéru umělce, který má v podkroví loutkového divadla ALFA, nesmíme se už ničemu divit. Hned na samém počátku spatříme vousatého pána na starém velocipedu, na který bych nikdy nesedl, a v současné době ani nevylezl. Balon v oblacích nás v tichosti přenese do snu, ošklivého snu slečny Hortensie. Nedivme se, mne by asi také vylekala lidská lebka v kredenci, či podivná ryba, vysušená zcela dokonale. V tom balonu jsem já s panem Stupavským, a necháme slečnu slečnou a podíváme se na dalšího pána s fešnými navoskovanými kníry, který nám předvádí své roztomilé hračky. Oni dospěláci si rádi hrají, jak je známo, neboť kdo si hraje, nezlobí! A pánům přece patří do kapsy nůž s mnoha želízky, vývrtka na otevření lahvičky vína nebo třeba činka, že? Cvičit se musí. Ale leťme dál, jinak nic neuvidíme. Krásná slečna na palubě výletní lodi předvádí svou půvabnou róbu, netušíc že ten potkan u jejích nohou by ji mohl řádně vyplašit. Ale nevyplaší, hudebník s bendžem jí zcela zaujal, on je to hezoun, věřte mi, dámy. Jen se nesmíme zdržovat, i když muzika má říz a slečna by si zasloužila taneček. Proletíme kolem panoptika Ferdinanda Gramatiky – a pardon, nějak to s námi drnclo při přistání. To nic, snad se po prohlídce všech těch kuriozit znovu vzneseme. Zvláštní podívaná: kostra slona, podivná opice, medůza, mořský koník, tuhle je ostrorep, tamhle motýlek napíchnutý špendlíkem a – Milane - letíme, balon se zvedá, krajina nabývá romantických rozměrů, vysoké skalní štíty, jeden pes by k nám chtěl sice přistoupit do gondoly, ale nemá ještě zabaleno, tak mu jenom zamáváme a už jsme u moře, na němž stařičký parník převáží města, aby je zachránil před lidskými barbary. Zamáváme na pozdrav mořskému koníkovi a před námi se objevil klavír, ve kterém si udělali hnízdo nějací ptáci,  podle velikosti vajíček asi husy, nebo ty potvory co obletují náš balon? Nejspíš ano, raději se vrátíme do Plzně, odkud jsme se vydali na tu dlouhou, náročnou, ale velice zábavnou a poučnou cestu. Tamhle máme stařičký městský autobus, tuhle letitou tramvaj, už míjíme věž katedrály svatého Bartoloměje a brzy přistáváme u divadla. Pozor, ať jim nepoboříme reklamu. Uf, to byl let, nějak mám sucho v krku, co ty Milane, taky? A pan grafik také kývá, jde se na nefiltrovanou plzeň do Spilky.

         Pokud vás náš balonový výlet dostatečně inspiroval a nalákal, tak si zkuste také nasednout do stařičké gondoly a vyleťte do toho kouzelného, někdy až kuriózně komplikovanou technikou vybaveného a mistrně nakresleného světa, bavte se a objevíte nejen laskavý humor, spoustu novinek, ale poznáte i několik základních pravd:

-         Pravda první: Milan Bauer bravurně ovládá grafickou techniku leptu na měděné desce. Pracuje s úžasnou lehkostí, zpracuje každý drobný detail, desku dovede maximálně kompozičně pojednat od kraje ke kraji.

-         Pravda druhá: Bauerova grafika vychází z potřeby umělce, nic nepředstírá, je svědectvím o tom, že grafik se při práci baví, rád si hraje a připomíná nejen sobě, ale nám všem, že hra patří k našemu životu až do smrti.

-         Pravda třetí: grafiky, které realizuje, jsou důkazem, že jejich tvůrce má fantazii, o jaké se nám ani nezdá, můžeme jen závidět. A poezie nikdy nechybí, i když je trochu nezvyklá!

Tak prosím nasedejte, balon zbavený zátěže se za chvíli odlepí od země a vydá se do báječného světa, který nám Milan Bauer nabízí k vidění. Pozor, letíme!