Miloš Sláma

Grafické experimenty z Křoví

Výstava proběhla ve dnech   

25. dubna - 27. června 2019

Vzpomínka na vernisáž:

  Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

Grafické experimenty z Křoví

         Slovo křoví patří k mému dětství. Jako kluk jsem si hrál kousek za městem, kde trnkové keře tvořily spletité bludiště, na jaře omamně voňavé, v létě zelené a neproniknutelné. Tam v tom křoví či roští jsme si s kamarády vybudovali bunkr, kryt, pevnost. Do ní člověk musel lézt po čtyřech a ještě se často popíchal či roztrhal si gatě. Uvnitř bylo ticho, stěny obložené lepenkovými krabicemi, na zemi stará matrace a na hrnci svíčka pro případ, že se naše klukovské řeči či zábavy protáhnou do tmy. Takové bylo moje dětské křoví, a mně se ta vzpomínka z hlubin nevědomí dostala do paměti ve chvíli, kdy jsem si přečetl adresu bydliště grafika Miloše Slámy. On ten člověk, jehož grafiku znám z galerie Hollar, ze stránek internetu a z ateliéru grafika Zbyňka Hraby, žije opravdu v Křoví! Pochopitelně ve vesnici Křoví, to dá rozum, na lezení do suchého křoví je rodák z Nového Města na Moravě, kde spatřil světlo světa 2. června 1955, přece jen už poněkud starý. Vždyť už v letech 1993-1995 vystudoval knižní ilustraci na Výtvarné škole Václava Hollara v Praze a od té doby se svědomitě a úspěšně věnuje grafické tvorbě.

         Křoví! Pojedu tedy do Křoví, abych poznal prostředí, v němž v současné době Miloš Sláma žije s rodinou ve dvě stě let staré faře, kousíček od půvabného kostela. Jedu vlakem, dálnici D1 nedůvěřuji, je příliš nebezpečná a plná překvapení. Jsem na místě díky odvozu Milošovým autem, který mě z křižanovského obludného nádraží dopravil do cíle. Už bílé stěny v rozlehlé chodbě jsou plné rozměrných listů Miloše Slámy, které návštěvníka vítají svou přívětivou barevností, a hned tady si člověk uvědomí, že tyto linoryty jsou něčím více než obyčejnou grafikou. Nízký náklad - často jen tři tisky - povyšuje grafiku na obraz. Dalším rozhodujícím faktem je provedení tisku. Zatímco při soutisku dvou tří či více linorytových matric se mohou grafiky v případě prodeje posledního listu dále dotisknout, metoda postupného odrývání z jedné matrice, kterou používá Miloš Sláma, tuto možnost neposkytuje. Pět tisků? Hotovo, další list už nikdy nebude. Ještě si připomeňme, že na některých listech najdeme patnáct i více barev a pak pochopíme náročnost tisku, pracnost zpracování matrice i dokonalou představivost tvůrce, který musí už od začátku vidět konečný výsledek.

         Poučený divák může spolu se mnou vstoupit za umělcem do ateliéru v prostorné místností plné světla, kde vznikají ty grafické zázraky (alespoň pro mne), v posledních letech tak jásavě barevné. Na závěsném pořadači defilují listy zachycující krajinu v proměnách ročního období: tu mrazivě světlé barvy zimy ukazují na dobu, kdy nejraději sedáváme u kamen, pokud nepopadneme prkýnka, ski či lyže a nevyrazíme na kopec. Na dalším listě slunce prosvětlí svěží louku a bílé květy vesele pokyvují na pozdrav, aby upozornily na svou něžnou krásu. Upoutají nás listy s náboženskými motivy, na nichž Miloš Sláma zaznamenal biblické příběhy a vyznal se ze své víry v Nejvyššího Tvůrce. Kristův křest je přesným vyjádřením Ježíšovy pokory, jenž už ví jak se mu člověk odvděčí, a „prázdný hrob“ je důkazem pravdivosti slov „uvěříte-li, budete žít na věky!“ Ikonografické motivy jsou poznamenány pobytem autora na svaté hoře Athosu v Řecku a černobílé linoryty ovlivněné Santiniho geniálními stavbami prozrazují pečlivou přípravu a kompoziční nápaditost člověka, který se inspiroval jeho geniem a zpracoval celou řadu listů tvořících jedinečný celek. Práce v cyklech je autorovi blízká. Návraty a proměny, experiment a hledání, to jsou devizy každého umělce, jenž nechce ustrnout u naučeného stereotypu a potřebuje posouvat hranici možného až k samému vrcholu. A to Miloš Sláma dovede! Je dostatečně poučen, nechybí mu motivy, jež dokáže virtuózně zpracovat, je pracovitý (až příliš pracovitý!), umí objevit, zachytit náladu v krajině, a nechybí mu talent! Můžeme klidně prohlásit, že byl Múzami políben hned několikrát (doufám, že manželka Kateřina nebude žárlit, vždyť Múzy jsou jen bezpohlavní bytosti, i když jsou ženského rodu. Byl tedy políben, je hravý, nachází poezii v přírodě, která se často člověku mění před očima, je nesmírně zručným kreslířem a pečlivým tiskařem svých grafických listů. Mám dále chválit? Proč, vystavené listy dokazují vše, o čem byla řeč a já se jen ještě jednou podívám alespoň na dvě grafiky, které mě upoutaly svou tichou krásou. První příběh mě zavedl do dědečkovy zahrady, v níž stařičký včelín chrání včely před mrazivou zimou. Barevné úly září do krajiny, bílá peřina pokryla celou zahradu a věkovité jabloně se prohýbají pod tíhou toho jiskřivého nadělení. Druhý námět mne upoutal svou zdánlivou jednoduchostí. Prší. Dešťové kapky dopadají na hladinu rybníka, drobné vlnky se vzdalují od dopadajících kapiček na všechny strany a pozorný člověk slyší tu tichou melodii, rytmické šumění jemných kapiček dopadajících na vodní hladinu.

         Použiji-li na závěr slova Miloše Slámy, pak si stejně jako já uvědomíte v čem je skryto kouzlo, jež člověka oslovuje: „můj zájem se soustřeďuje na téma pronikání světla do prostoru na hranici reálného a imaginárního zobrazování struktur větví, keřů, stromů i trav.“ A celá jeho tvorba toto snažení a zájem v plné míře potvrzuje. Nalezl krásu ve věcech všedních, okoukaných a přesto stále inspirujících svou věčnou poezií, kterou předurčil sám Stvořitel.