Oldřich Jelínek

Swing Cocktail

       (kresby, grafické listy, obraz)

Výstava proběhla ve dnech   

4. ledna - 29. února 2024

Vzpomínka na vernisáž:

Úvodní slovo k vernisáži:

 Bohuslav Šír

Swing Cocktail

    Fotbal je hra pro gentlemany, hraná zvířaty. Zatímco ragby je hra pro zvířata, hraná gentlemany. Mám velkou radost, že se mi splnilo dávné přání a mohu zde jednomu takovému gentlemanovi zahájit výstavu. Hrál v ragbyovém roji na pozici pilíře a já osobně ho vždy považoval za jednoho z pilířů českého komiksu, na kterém mohli stavět další čeští autoři včetně Káji Saudka. Však také v roce 2017 vstoupil podobně jako on do Síně slávy českého komiksu. Nad tímto žánrem, který na rozdíl od svých fanoušků považuje za okrajovou část tvorby, má ale Oldřich Jelínek se zmíněným Kájou Saudkem společný určitý nadhled    

     Pro znalce je, jako člen výtvarné skupiny Polylegran vzniklé koncem padesátých let kolem časopisu Mladý svět, i jedním z pilířů ve světě oceňovaného českého kresleného humoru. Na dnešní výstavě žádný kreslený seriál neuvidíte. Ani žádný vtip. Humoru je ale jeho dílo plné. A můžeme nakonec vysledovat i příběh. O tom se tu lze přesvědčit mírou vrchovatou.

     Oldřich Jelínek nemá rád úvodní slovo plné životopisných dat. Pár informací se ale odvážím uvést. Snad mi to bude prominuto. To, že se narodil v Košicích, kde jeho otec učil, asi opravdu není podstatné. Důležitější je jeho zájem o stroje, především auta a letadla, který v něm tatínek vzbudil. Stejně jako to, že sestra, profesionální tanečnice, v něm probudila obdiv k tanci.

     Svou cestu na UMPRUM, kde jeho spolužáky byli mimo jiné i Alena Antonová či manželé Benešovi, kteří tu už vystavovali, si ale musel vyšlapat sám. Při vstupu na školu se tam pouze potkal s Františkem Tichým, který z ní byl právě vyhozen. Ostatně i Oldřich Jelínek musel na čas školu opustit a převychovávat se ve výrobě, aby se více přiblížil lidu. To mu ale umožnilo po návratu potkat dávného kamaráda Adolfa Borna, který se na školu dostal později. Oba také odešli za nepoměrně vyšší kvalitou a tvůrčí svobodou spolu se svým profesorem Antonínem Pelcem na Akademii výtvarných umění. Všechny tři spojoval zájem o karikaturu či v případě Jelínka a Borna spíše o kreslený humor. Žáky a učitele tou dobou ovšem, řekl bych, už z jiných pozic. Dvojice nových studentů akademie na několik let vytvořila známé spolutvořící duo, než se v šedesátých letech každý vydal svou cestou.

     Ragbyový rojník musí být silný a rychlý. A hlavně mu nesmí chybět odvaha. To Oldřich Jelínek dokázal mimo jiné v roce 1981 svým odchodem do Mnichova v jadnapadesáti letech. A na čtyřicet let se nám ztratil z očí. V době, kdy tady měl zajištěné místo v první lize, abychom zůstali u sportovní terminologie. Prý si potřeboval odpočinout od tehdejšího režimu. V emigraci to ale pracovně asi velký odpočinek nebyl, když se musel prosadit v podstatě z nuly. Trvalo to několik roků, než se mu to podařilo. A konečně ani definitivní návrat po letech pendlování mezi Mnichovem a Prahou není prost odvahy, i když má oporu ve své ženě Milici. (V ragbyovém mlýně by tou oporou byl vazač).

     Od sportovních paralel přejděme k umění. Podle autora uvidíte v některých případech jen takové čmáry, čmáry. Bylo by skvělé, kdyby mnozí dnešní absolventi výtvarných škol takové čmáry, čmáry zvládali. Část tvorby označuje za chlebařinu. Netuším, co tím míní. Že to není umění? V každém případě je to kumšt.

     A konečně se dostávám i k vysvětlení proč Swing cocktail. Kdo si už výstavu prohlédl to možná bude považovat za zbytečné. Název však neodkazuje pouze na náměty některých grafik, ale i na něco podstatnějšího. Lámal jsem si hlavu, jak postihnout dynamiku Jelínkova rukopisu. I u závažnějších témat, než je tanec nebo cirkus, vidím swingovou lehkost a radost z pohybu. Téměř se při pohledu na ně chce bezděky zastepovat.

     Neuvidíte tu starší tvorbu Oldřicha Jelínka. Tu věnoval Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě. Není to vůbec na závadu. Zde vystavená témata procházejí celým jeho dílem.

     Nezmínil jsem se o mnoha oceněních, kterých se dnešnímu autorovi dostalo či o jeho ilustracích, na kterých moje generace vyrůstala, ale to bych vás jen zdržoval od potěšení z pohledu na jeho oblíbené náměty – což jsou, jak sám říká, auta a ženské.

     Tak jen ještě na závěr něco pro numerology – Oldřichu Jelínkovi je třiadevadesát a dnešní výstava je třiadevadesátá v hotelu Villa. Tak ať se vám líbí stejně jako mně.