Úvodní slovo k vernisáži:

RNDr. Karel Žižkovský

Věčné zápasy Oldřicha Kulhánka

Všechno se stane jednou poprvé! Poprvé vykročila moje vnučka po hladkém linoleu, aby po pár krocích upadla na plenou vystlané tepláčky; poprvé mi dvaapůlletý vnuk řekl: dědo ty si trouba, podruhé dostal pohlavek; poprvé zahajujeme dnes večer výstavu v tomto krásném hotelu Villa, který ve svých zděných útrobách nese vzpomínky krásné i dramatické, vždyť ta stará vila zažila léta blaženosti i divokých bouří, téměř osiřela a zpustla v pavučinách netečnosti, aby posléze byla probuzena, doslova vzkříšena k novému životu.

            První výstava, první vystavující, první vernisáž. K dokonalosti patří zase jen dokonalost a právě proto byl osloven akademický malíř a grafik Oldřich Kulhánek. Všichni přítomní znají jeho tvorbu z každodenního používání: bankovky, nejkrásnější bankovky na světě! Neznám hezčí a lépe provedené: zelenošedý dolar, brány na bankovkách eura, podivné barvy často křiklavé na různých světových měnách. Ne, Kulhánkovy bankocetle jsou nejkrásnější: Masaryk ví své o českém národě, Komenský žasne nad chamtivostí zbohatlíků a král Karel se jen shovívavě usmívá. Ne, neznám hezčí bankovky, jen Max Švabinský si svou dokonalostí zaslouží stejné pozornosti.

            Ale ponechme peníze v kapsách a kabelkách, pokud nám je v metru neodcizili, a soustřeďme se na práce, které jsou zde dnes vystaveny. Co nás překvapí v prvé řadě, co mají vystavené práce společného? Sugestivní kresbu, kresbu promyšlenou do všech podrobností, prozrazující, že autor je nevšedním pozorovatelem, dokonalým znalcem lidského těla, anatomii zná důvěrně do všech podrobností a v prvé řadě je talentovaným kreslířem, vyškoleným v ateliéru profesora Karla Svolinského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

            Oldřich Kulhánek je očarován lidským tělem, ladností a harmonií svalů pulzujících pod povrchem kůže, je očarován ženskými půvaby, je fascinován hrou bicepsů peronálních svalů, dvojhlavých svalů pažních i pilovitých svalů prsních, nahých mužů, jejichž seskupení se mění s každým pohybem, je umělcem, který pochopil stejně jako jeho renesanční předchůdci, že lidské tělo ve své dokonalosti (ale i nepřesnosti, deformaci a anatomické různorodosti) vyjadřuje určité povahové rysy a nálady, je nositelem dějů líbezných (erotické radovánky) i dramatických (věčné zápasy člověka se sebou samým i s jinými). V lidském životě nejsou jen vztahy člověka k předmětům, k bytostem objektivního světa, ale i vnitřní život člověka. Někdy jsou to naše sny, jindy emoce a city, které se právě umělec snaží zaznamenat na svých kresbách a následně na hladké ploše kamene či měděné desce, z nichž budou vytištěny v podobě grafického listu.

            Srovnáme-li bezchybnou a anatomicky fundovanou Kulhánkovu kresbu s dnes vystavenými grafickými listy, jistě si uvědomíme, že autor je mistrem uměleckého řemesla, bravurně ovládá jednotlivé techniky a navíc využívá všech výhod, které mu ta která technika nabízí. Zatímco v minulosti dával přednost technice barevného leptu, dnes se stále častěji zaměřuje na tisk z litografických kamenů. Barevný lept umožnil Oldřichu Kulhánkovi rozehrát virtuózní hru čar a čárek, které postupně vyplnily plochu celé měděné desky, tak jak určovala předem promyšlená kompozice. Vnitřní obsah hraje vždy prim, umělec rozehrává hru, děj se naplňuje do krajnosti, aby ve finále – při dokončení listu – zazněla óda, oslavná óda korunující dílo. Listy z rudolfinského cyklu jsou toho jedinečným dokladem.

            Kulhánek je mistrem leptu, a přesto v posledních letech upřednostňuje grafickou techniku litografie. Důvod? Dovoluje mu ještě přesněji reprodukovat finální kresbu, která grafice předchází. Hladký studený kámen okrové či světle šedé barvy nabízí svou čistou plochu a Oldřich, podobný prvotnímu Tvůrci vdechuje kameni život! Ženské tělo se vynořuje z mlžných oparů, umělcova mysl a jistá ruka zdůrazňuje její půvaby a postupně ji vtahují do promyšleného děje. Někdy je jen Evou s Adamem v prvotním či novém ráji, jindy se oddává smyslným orgiím a mění se v ženu – šelmu.

            Také mužům dovoluje Kulhánek rozehrát dramatické zápasy, v nichž jde často o bytí a nebytí. Barvy, umírněné barvy pak dotvářejí sugestivní náladu a korunují hotové dílo. Grafický list s podpisem autora je připraven k vystavení.

. . .

             Můj malý vnuk sjel nedávno poprvé - a doufám že naposledy - ze strmých schodů na kolečkové židli, doktor mu musel zašít hlavu; určitě by byl po tom úrazu dobrým motivem pro Oldřicha – dramatika lidských osudů, které zvěčňuje ve své tvorbě.

            Závěrem přeji za nás za všechny Oldřichu Kulhánkovi, který je nejen báječným kreslířem a grafikem, ale i milým člověkem, jen vše dobré, jistou ruku, dobrý zrak a hlavu plnou nových nevšedních nápadů. Třeba uplatní i toho mrňouse se židlí.

            Vám divákům pak přeji plnou peněženku Kulhánkových bankocetlí, pokud možno Masaryků, abyste mohli s radostí obdivovat a případně zakoupit vystavené grafické listy s vědomím, že už nikdy nebude POPRVÉ v galerii Villa. Proto neváhejte, nakupujte a netlačte se, na všechny se dostane. Přeji vám šťastnou ruku!