Karel Oberthor

Zuzana Popelková Oberthorová

 Poezie zakletá v kameni

(obrazy a barevné litografie)

Výstava proběhla ve dnech   

24. dubna - 25. června 2024

Vzpomínka na vernisáž:

Úvodní slovo k vernisáži:

 Bohuslav Šír

Poezie zakletá v kameni

Na pohled je to obyčejný plochý kámen, kterým byste mohli vydláždit dvůr. Jsou ale mezi námi kouzelníci a samozřejmě i kouzelnice, kteří dokáží s tímhle jemnozrnným vápencem zázraky. Pomocí pera, křídy nebo štětce vykouzlí na litografický kámen svět plný poezie a zázraků. A když ho přenesou pomocí lisu na papír je dílo hotovo a ožívá.

Jedním z těch, kteří to dokázali byl Karel Oberthor. Opustil nás už v roce 1996 pár dnů před svými sedmdesátými pátými narozeninami a nyní máme možnost si připomenout jeho tvorbu počínaje rokem 1946, ze kterého tu máme kavárenské šerosvitné zátiší. To mu bylo pětadvacet. Pro sběratele zaměřené na tohoto autora zcela jasná volba. Je to ale také na dnešní výstavě výjimka. Není to tisk z kamene, ale hlubotisk z kovové desky. Ostatní grafické listy, které tu dnes uvidíte jsou litografie. Tato technika mu byla nejvlastnější. Základy pro její ovládnutí získal už před svým studiem na Ukrajinské akademii a Akademii výtvarných umění. Byl vyučený tiskař. Svou řemeslnou dovednost zúročil mimo jiné v roce 1957 objevem tisku barevné litografie z jednoho kamene. Kde dříve bylo třeba mít pro každou barvu zvláštní kámen, stačí dnes jeden. Na tomto objevu, který usnadnil práci stovkám grafiků, spolupracoval s tiskařem Josefem Hrachovcem.

Co by ale byla platná technika bez výtvarného nadání a fantazie. Obého měl Karel Oberthor na rozdávání. Dokazuje nám to třeba úžasný Zasněný klaun, který nezapře svého autora a jenž na nás dýchne šedesátými léty, kdy se vyloupl z kamene.

Nemohou tu samo sebou chybět grafiky s motivem koní, tak příznačných pro Karla Oberthora. Zde by si nějaký hloubal mohl říci – takhle přece kůň nevypadá. Ovšem není to pravda. Oberthorovi koně jsou koňovatější než mnohá realističtější provedení koní. Přímo z nich čiší elegance a lehkost až taneční. To je vysoká škola. Ne jezdecká, ale výtvarná. A poezie křivek a barev.

Pieta a Masopustní maškary, dva zdánlivě nesouvisející motivy, patří k pozdějším autorovým pracím a rozhodně si zaslouží naši pozornost. Jsou zajímavé jak svou barevností, tak pozoruhodnou stylizací. A souvislost těch dvou? Vždyť přece masopust předchází postnímu období, po kterém následují Velikonoce s Ježíšovým příběhem. Ten je v Pietě vlastně celý – ukřižování i vzkříšení.

Tomu všemu předchází advent a Adventní večer se jmenuje poetický olej Karla Oberhora, na kterém opět nescházejí jeho oblíbení koně.

Jablko nepadá daleko od stromu, pokud tento nestojí na svahu. Tím jablkem je v našem případě malířka a grafička Zuzana Popelková-Oberthorová a strom Karel stál evidentně na rovině.

Dcera Karla Oberthora vystudovala Střední odbornou školu výtvarnou neboli nám už dobře známou Hollarku (podobně jako Bohunka Waageová). Její další školou bylo určitě domácí prostředí. Mohla zde nahlížením přes rameno tatínkovi rozvíjet svůj nezpochybnitelný talent ve vlastní litografické dílně. A zcela jistě mohla využívat jeho rad, které jsou především při osvojování grafických technik neocenitelné. A tak i ona dokáže ze zcela slepé plochy kamene vykouzlit až Rabasovsky zemitou vesnici či dům na periferii, kdy tam ještě byl vzduch těžkej jako písek, jak zpívá Jiří Dědeček. Jako by pro změnu z Langrovy Periferie vystoupily dámy v elegantních kloboučcích.

Ani mezi jejími pracemi nechybí klauni, ať už hrají na housle nebo na basu. Jsou ale o něco rozpustilejší a hravější než ten Zasněný klaun Karla Oberthora.

A ještě je tu trochu jiný Klaun, ten se klaní Kolombíně, která svou krásu raději skrývá pod klaunskou maskou, ale jeho evidentně neoklamala.

Zuzana Popelková-Oberthorová se stejně jako její otec neomezuje na litografii. Kromě jejího obrazu Náměstíčko se s ní můžeme odebrat do Jiných světů, kam nás zavedou její monotypy. Při pohledu na ně se můžete zcela poddat své fantazii a vychutnat si tu nápaditou abstrakci.

Dlouho by se dalo hovořit o poezii vyčarované z litografického kamene dnešními vystavujícími, ale nebudu vás zdržovat od toho, abyste se sami mohli přesvědčit o pravosti mých slov. Když se to totiž umí, tak kouzla nejsou žádné čáry.