Ota Janeček

Umělec renesančního ducha

Výstava proběhla ve dnech   

12. září - 31. října 2019

Vzpomínka na vernisáž:

  Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

 Umělecký profil Oty Janečka

         Nikdy nezapomenu na první setkání s Otou Janečkem! Vstoupil oknem do grafické dílny v ulici V lesíčku, kterým přicházeli ti, kdo se chtěli vyhnout potemnělé chodbě starého činžáku. Zamával rukou na pozdrav, jeho oči se vesele usmívaly a už se drápal po stole do tiskárny, které tenkrát velel malíř a grafik Bohuslav Knobloch a tiskař Pavel Dřímal. Ota Janeček stiskl tiskařům loket – to se tak dělá, protože tiskaři mají ruce černé od barev, a mě podal pravici. Jeho zvědavé oči si mně prohlížely a neuměl mě zařadit. Byl jsem neznámý, začínající sběratel. Já jsem o něm už tenkrát dlouho věděl, že je mimořádný ilustrátor knih pro děti, a zvláště pak poezie českých i zahraničních básníků i spisovatelů. Později jsem viděl také nádherné grafické listy v bibliofilských tiscích Františka Halase, Jaroslava Seiferta i dalších významných spisovatelů. Tak to bylo moje první setkání a pak už následovala další, ale to už jsme se dobře znali z knihařského ateliéru Františka Jelínka na Havelském trhu, kam si čas od času zaskočil nechat zapaspartovat grafický list či přinesl knihu, aby ji František oblékl do skvostného šatu.  

Ale není účelem vyprávět o mých setkáních, ale o tvorbě vynikajícího všestranně nadaného umělce, jímž akademický malíř a grafik Ota Janeček byl. Absolvoval profesuru kreslení na ČVUT v Praze a následně byl žákem Umělecko-průmyslové školy v Praze v ateliéru profesora Josefa Nováka. Jeho talent se projevil hned na samém začátku a není divu, že celá jeho tvorba je poznamenána virtuózní kresbou, již považoval za základ každé umělecké činnosti. Z ní vycházel při realizaci ilustrací více než stovky knih, byla podkladem pro grafický list zpracovaný technikou linorytu, dřevorytu, suché jehly, litografie i měkkým krytem. Všechny tyto techniky dokonale ovládal a dokázal plně využít výhody, které umělcům nabízejí. Ani malba – byť ji dovedl v určitém období až k samému okraji reality – nepostrádá kresebné prvky zvláště tam, kde uplatňoval znalost přírody.

Přidáme-li k obrazu i keramické artefakty a zajímavé textilie, které zpracoval v dílně Ústředí lidové umělecké výroby v Uherském Hradišti a výtečné návrhy známek, pak se před námi objeví celé rozsáhlé dílo Oty Janečka, tak jak vznikalo během jeho aktivního života. Budeme-li se věnovat jenom grafické tvorbě, jež nás dnes na výstavě zajímá, pak nesmíme zapomenout, že byl už do roku 1945 členem Svazu českých umělců grafiků Hollar a že během padesáti let realizoval stovky půvabných listů, jež jsou stále chloubou sběratelů bibliofilských tisků a drobné grafiky, zvláště exlibris. Už jsme se zmínili, že základním inspiračním zdrojem byla pro Otu Janečka příroda nabízející autorovi všechny půvaby, jež dovedl zachytit ve své tvorbě s poetickým podtextem. Příroda: náměty stromů, krása obyčejných květin, rákosí i trávy, to vše jej inspirovalo a díky jeho talentu bylo přetransformováno na papír, plátno i grafický list. Další inspiraci nabízejí texty básní a knih, které ilustroval. Vzpomeňme alespoň jednu z nich, jíž vyzdobil barevnými linoryty a vyšla v edici „J“ (vydával spolu s Ludmilou Jiřincovou). La Fontainovy bajky: skvostný tisk, dokonalá úprava, a grafické listy? Malé poetické zázraky. Takový byl Ota Janeček. Vše tvoří harmonický celek, každé jeho dílo, drobný list, exlibris, pastel stejně jako obraz jsou svědectvím o jeho nevšedním nadání; onu pomyslnou hřivnu nikdy nezakopal do země, ale svou pílí rozmnožoval a přivedl k dokonalosti.

         Tak jak obdivoval přírodu, a vše co k ní patří, tak byl očarován i půvaby žen. Žena se pro něj stala nevyčerpatelným zdrojem obdivu. Kresby i grafické listy, které mnohokrát realizoval, zachycují její půvaby v průběhu života od ranního rozbřesku, kdy z její tváře vyčteme sny, jež sotva zaplašila, až po toužebné očekávání přicházející noci. Kniha „Žena“ vydaná nakladatelstvím Odeon v roce 1971 s doprovodným textem Radovana Krátkého je důkazem jaké virtuozity v jednoduché kresbě Ota Janeček dosáhl. Linka, čára pohybující se s naprostou jistotou od prvního dotyku na ploše papíru až k závěrečné tečce, jíž může být křivka boků či přivřené oko. I žena stárne, mění své proporce, ale mládí nabízí půvaby, ladnost, a provokuje. To všechno Ota Janeček ví a zná nazpaměť, ta úsporná linka už se stala samozřejmostí a dovede ji lehce vyrýt do plochy linolea či do tvrdé tváře dřeva. Je nadaný a ve svém projevu nikdy není nudný. Taková je kresba, takový je grafický list, takový je lístek, k němuž lehce dopsal jméno či iniciály sběratele, takové jsou obrazy, pastely, na nichž tu věčnou Evu zachytil jako svědectví, že žena, gender ne gender, je ženou a žádné feministické proklamace z ní muže neudělají. Obdivujme ji, skládejme básně, neboť si to plně zasluhuje:

„Když jsem zatoužil po tvém objetí,

vymýšlel jsem básně.“

 Napsal Jaroslav Seifert a Ota Janeček vzal tužku nebo pero a v tichosti ateliéru nakreslil něžnou linku. Obdivujme Janečkovo dílo! Plně si to zaslouží, je nestárnoucí, plné života, radosti a je svědectvím, že ten usměvavý černovlasý (tak si jej stále pamatuji) umělec narozený 15. srpna 1919 v Pardubicích, tu bude stále s námi, byť odešel 1. července 1996 kamsi do nebeského ateliéru, kde určitě nezahálí a díky shovívavosti Nejvyššího kreslí ty půvabné ptáčky, šumící trávy i vzrušující linie ženského těla. Některé grafické listy si můžeme na dnešní výstavě prohlédnout, a jistě mi dáte zapravdu, že Ota Janeček se právem zařadil k umělcům, jejichž dílo je nesmrtelné a bude stále oslovovat člověka milujícího krásu.