Pavel Hlavatý
Když grafika sbližuje
(lepty, kombinované techniky)
Výstava proběhla ve dnech
3. listopadu - 31. prosince 2022
Vzpomínka na vernisáž:
Úvodní slovo k vernisáži:
RNDr. Karel Žižkovský
Když grafik sbližuje
(grafické dílo Pavla Hlavatého)
Světem se opět šíří vlna módních výstřelků nazývaných moderní umění, žel opak je pravdou. Už F. X. Šalda prohlásil (a nejen on) že umění pochází od slova „uměti“, nikoliv od slova „neuměti - provokovati“. Grafiků, kteří opravdu ovládají své řemeslo, a navíc jsou na vysoké umělecké úrovni, ubývá, zatímco podivných tvůrců prohlašujících že jejich tvorba zobrazuje niterný prožitek a zachycuje drsnou pravdu o současném světě, neustále přibývá. Hrubost, suverenita, domýšlivost, hnus, neznalost základních principů kresby, toť vše! Diváku, chápeš? Nechápu!
A přeci jsou tací, kteří umějí a propagují kvalitu, tak jak kdysi předurčil zakladatel české grafické školy profesor Max Švabinský, respektoval ji profesor Zdeněk Sklenář spolu se svým asistentem Jiřím Anderle, na Slovensku pak profesor Albín Brunovský, jehož dílo patří k vrcholům světové grafické tvorby. K těm, kteří pečlivě uctívají a propagují náročné grafické techniky patří i dnes vystavující umělec Pavel Hlavatý, rodák z Albrechtic u Turnova (narodil se 4. 2. 1943), absolvent Státní umělecko-průmyslové školy v Uherském Hradišti, která byla mimořádnou líhní výtečných tvůrců umění. Od samého začátku pochopil, že člověk musí v prvé řadě ovládat kresbu, ctít kompozici a mít hlavu plnou nápadů. Stalo se, dovede pečlivě pracovat s grafickou deskou na níž umístí kompozičně přesně jednotlivé aktéry vystupující v předurčeném, někdy složitém ději. Aby byl prostor úplný, doplňuje tiskovou plotnu o drobné artefakty, díky experimentu, který je mu blízký desku upravuje tvarově, využívá bílou reliéfní linku, umožňující členění prostoru tak, jak to vyžaduje jeho záměr a převážně decentní barevné tóny uzavírají nejen celou kompozici, ale umocňují náladu rozehraného děje. Neboť Pavel Hlavatý vždy nabízí příběh, určitý děj, nejen statické znázornění reality. Nikdy nezapomíná na diváka, jemuž umožňuje nahlédnout do své duše a nabízí pohled do jeho soukromí. Umělec musí být sdělný, nesmí jen udivovat kvalitou kresby a řemeslnou zručností, musí plně upoutat divákovu pozornost, vtáhnout jej do děje, dovolit mu uplatnit vlastní fantazii.
Jak se to Pavlu Hlavatému daří, mohli ocenit diváci celého světa na jeho samostatných výstavách, sběratelé umění i majitelé drobných lístků s přípisem exlibris, jichž stále přibývá. I dnešní, žel rozsahem jen nepatrná výstava umožňuje nahlédnout do pestrého světa fantazie, který je námětově bohatý, myšlenkově vysoce nosný a vypravěčsky nepřekonatelný. Přesto, že umělec ovládá nejen kresbu a náročné grafické techniky, věnoval se v minulosti i zajímavé malbě a divák, který si otevře jeho monografii se možná zeptá proč umělec dává přednost právě grafice? Po zahájení se zvědavý divák může autora zeptat, stejně jako já se zeptám, jestli stále realizuje vtipné a nápadité plakáty, jejichž kvalita a nápaditost mě upoutala. Ale vraťme se ke grafice, která je pro Pavla Hlavatého od roku 1973 doménou. Můžeme se dívat na jednotlivé opusy a v závěru dospějeme k poznání, že autor dává přednost hezkým ženám před muži, byť oplývající krásou, že experiment s deskou dovedl téměř k prahu dokonalosti, že si dovede poradit s libovolným námětem bez ohledu na to, zda začne portrétovat významné osobnosti či bude obdivovat půvaby, krásu, pestrost zajímavých měst, že se musíme pozorně dívat, aby nám neunikly drobné detaily mistrně zakomponované do grafického celku, že hezká žena jej svým způsobem provokuje, že Pavel upozorňuje diváka jak pestrý je svět v němž žijeme, milujeme, nenávidíme, radujeme se. Takové je celé dílo Pavla Hlavatého a záleží jen na každém z nás, kterým listem se necháme oslovit, který opus potěší naši duši a možná v budoucnu ozdobí i stěnu domova, pokud si vybraný list zakoupíme. Konec reklamy, teď už vám jen prozradím, že jsem si při prohlížení Pavlovy monografie vybral grafický list z roku 2010, ze strany 52, nesoucí název „Loď bláznů“. Malíř Hieronymus Bosch je ukázkou toho o čem jsem hovořil na začátku: je vpravdě nadčasově moderní, nezaměnit za módní, neboť móda pomine, zanikne, ale moderní tvorba přečká staletí, je provokující v dobrém slova smyslu. A Pavel Hlavatý? Dokonale se zhostil zvoleného námětu a já jsem se dlouho s potěšením díval na jeho list na němž vyjádřil upřímný obdiv starému mistrovi, žasnul jsem nad grafickým zpracováním, počítal všechny ty lidičky, jež se mu podařilo umístit na chatrné plavidlo a pozorně naslouchal o čem že si to ti tvorové vlastně vypravují. Každý si vede svou řeč, každý má svou pravdu, každý křičí s Madame de Pompadour „Po nás potopa“. Blázni! A co my? Umíme se ještě radovat z krásy, lásky a přátelství? Snad, možná, kdo ví!
I vy máte dnes možnost přečíst si pozorně jeden Pavlův grafický příběh a potěšit se sdělením, určeným umělcem spřízněným duším.