Pavel Piekar

Barevné čarování

Výstava proběhla ve dnech   

2. listopadu - 30. prosince 2017

Vzpomínka na vernisáž: 

Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

Barevné čarování

          Pokud máte čarování spojeno s kouzelníkem či pohádkovým čarodějem, pak se upřímně přiznávám, že jsem jednoho živého, ani trochu pohádkového, zato usměvavého potkal, navštívil a při prohlídce jeho tvorby oněměl. Na štěstí pro vás jen dočasně a obrazně, jinak bych vám nemohl dnešního vystavujícího autora představit.

         Tím nevšedním člověkem je Pavel Piekar, současný předseda Sdružení českých umělců grafiků Hollar, jehož rozsáhlé, žánrově všestranné a technicky virtuózně provedené dílo mi předložil k výběru ve svém útulném království na Pražském Hradě. Tu místnost v prostorách Národní galerie má vkusně vyzdobenou, a k výběru grafik přidal i tlumenou klasickou muziku, aby byl celek naprosto dokonalý. Mohl jsem začít; nejsem nováček a na ateliéry všeho druhu, kterými jsem prošel, abych nahlédl do tvůrčích dílen, kde se rodí dobré umění, jsem zvyklý. Ale v tomto relativně malém prostoru přede mnou ležely veliké desky zcela zaplněné grafikovou tvorbou. Mohu vybírat, listy volně překládat, ale při vědomí, že jen osmnáct rámů bude zaplněno touto příjemně působící grafikou, jsem začínal tušit, že můj výběr nebude úplný.

         Čaroděj mě ponechal osudu a já se vydal na dobrodružnou cestu, při níž jsem neustále redukoval počet vybraných prací. Tady ty rozkvetlé stromy, jejichž vůně mě přímo omamuje, určitě vystavíme, ani podzimní větrný den nelze opomenout. Vítr člověka přímo hladí po tváři a zima? Nesmí chybět, vždyť ty stíny na sněhu jsou předzvěstí blížících se sněhových vánic. A znovu líbezná česká krajina vonící rozmanitostí tak jak jsme na ni zvyklí a jak nás stále oslovuje, pokud nejsme úplně otupělí technikou, počítači či duševní nudou. Posadíme se na břeh potoka nebo rybníka nebo zaběhneme do lesa mezi velikány, jimiž probleskují sluneční paprsky kreslící na kmenech a mechu podivné světelné obrazce. Máchův kraj nás překvapí svým skrytým tajemstvím a večerní stíny donutí vrátit se do reality.

         Nahlédneme do města? Proč ne, na Hradčanském náměstí právě vylilo ranní slunce barevnou záplavu zlata a rotunda svatého Jiří potěší svou klidnou vyváženou architekturou, jež přečkala staletí. Portréty známých umělců, básníků a herců by vydaly na samostatnou výstavu v rozměrných galeriích, tak jsem pro tuto komorní výstavu vybral jeden téměř čerstvý, zachycující tvář a kousek díla mého oblíbence Josefa Čapka a v předvečer vánoc – obchoďáky už brzy začnou vyhrávat koledy – k němu přidal Jana Jakuba Rybu. Znovu v duchu slyším melodie jeho slavné mše vánoční a je mi trochu smutno z jeho nešťastného osudu. Ale co, nás určitě jeho portrét zpracovaný citlivou rukou Pavla Piekara potěší a za pár týdnů si s radostí poslechneme ty nádherné, melodicky vyvážené zpěvy obyčejných lidiček, kráčejících k Betlému. Máme vás rádi, Mistře Rybo a vy už to tam nahoře určitě víte! Přilétají andělé, Marie a velebné ticho je přerušované či podbarvené jen podmanivými melodiemi. Ba ne, to jen muzika, kterou mi autor připravil k poslechu, dokresluje poklidnou pohodu v čarodějném prostoru, do něhož jsem mohl zvědavě nahlédnout.

         Kdo je ten kouzelník, kdo je inženýr Pavel Piekar, jehož grafické dílo se stává nejen českým pojmem? Ostravský rodák narozený 18. července 1960. Mládí prožíval do dvaceti let v Táboře a od té doby žije v Praze. Absolvent stavební fakulty ČVUT v Praze, a umělecké vzdělání? Soukromá studia u docenta Bohuslava Kutila a manželů Hladíkových. Strohá fakta, že? Zatím stále tápeme v mlze, proč právě on dovede tak mistrovsky zpracovat linorytové matrice? Proč jeho grafika tak sugestivně vystihuje atmosféru proměn a nálad krajiny, proč linoryty v jeho podání připomínají mistra dřevorytu a linorytu Josefa Váchala? Odpověď je snadná, pokud připustíme, že Pavel Piekar je políben Múzou (bez té ani kouzelník nic nesvede), je pracovitý a má talent, který mu umožňuje vidět a zpodobnit svět, v němž žije, s patřičným uměleckým nadhledem. Pak může vytvořit dílo, dílo plné poezie, radosti, dílo oslovující široký okruh zvídavé umělecké veřejnosti.

         Pracovitost, trpělivost a řemeslná zručnost mu umožňují mapovat dějiny současnosti, v nichž člověk hraje prim. Pokud si přečtete kterýkoliv katalog, v němž je o autorovi zmínka, dozvíte se, že podkladem pro jeho barevné linoryty jsou kresby zpracované mikrofixy, tušemi či akvarelem. Podle nich překresluje jednotlivé motivy na připravené linorytové desky, rýpe a tiskne až do konečného soutisku. Nízké náklady zaručují originalitu a jednotlivé listy se pak stávají nádhernými unikáty ve sběratelských kolekcích.

         Vynechali jsme celou rozsáhlou část tvorby Pavla Piekara, zaměřenou na ženský akt a intimní svět, v němž prožívají svá skrytá tajemství. Věřím, že další výstava v těchto prostorách v příštím roce dovolí znovu vstoupit do poetického hájemství člověka, který je tvůrčím čarodějem – proto mi svým dílem učaroval – a jeho grafické obrazy mne v myšlenkách doprovázely cestou z návštěvy na Hradě až domů. Věřím, že i vás jeho dílo stejně překvapí, osloví, potěší a budete se v duchu s obdivem ptát: jak to ten člověk dělá?