Začneme od Adama

René Řebec

Výstava proběhla ve dnech   

6. září - 31. října 2012

Vzpomínka na vernisáž:  

  Úvodní slovo k vernisáži:

RNDr. Karel Žižkovský   

Začneme od Adama

          Všechno zavinil Adam! Běhal si nahatý v ráji a bylo mu smutno. Místo aby se množil pučením či dělením (ta představa se mi zamlouvá), zatoužil po společnici. A jak je všeobecně známo i neznabohům, Pán se smiloval, uspal jej pod stromem (první narkóza!), vyjmul z jeho hrudi kost – žebro - a byla tu pramáti Eva. Adam radostně blábolil „hle kost z mých kostí – mužena - je na světě!“ Děkoval Bohu, ale brzy mu došlo, že Eva vládne rájem, začala zdobit chatrč, chystala měkké lůžko a šilhala na větev, kde se úlisně usmíval HAD. Ještě než utrhla první jablko, věděl Adam svoje a z pilnosti už rýčem obdělával zeminu, jak račte sledovati na jednom grafickém listě René Řebce. A Bůh zahřímal hlasem velebným „neposlouchali jste, jedli ovoce zakázané, Eva už se parádí nějakým listem a had se vám směje. Ven z ráje, koukejte makat v slzavém údolí!“

         Od těch dob se plahočíme v rovinách i kopcích a starosti naplnily naše dny od kolébky až ke krematoriu, jak říkával nebožtík malíř Vladimír Komárek. Aby nám nebylo moc smutno, začali někteří malíři a grafici vymýšlet humor, a René Řebec, rodák z Rakovníka, absolvent Střední umělecko-průmyslové školy v Praze, obor užitá malba v roce 1988, k nim bezesporu patří. Osvojil si zajímavou techniku serigrafie či sítotisku a kromě propagační tvorby se zaměřil na humor, který je mu bytostně blízký a dovoluje mu vyjádřit své pocity, nálady, někdy snad i problémy kresebnou formou, převedenou následně na tajemná síta. Díky svým znalostem a zkušenostem s touto prastarou technikou, jíž využívali už staří Číňané a Japonci při nanášení vzorů při potiskování textilií pomocí šablon, se už v roce 1992 připojil k příteli, uměleckému tiskaři Antonínu Komárkovi a na Vysoké škole umělecko-průmyslové postupně vybudovali tiskařský ateliér, ve kterém se dnes tisknou zázraky moderní serigrafie.

         Humor René Řebce je milý, laskavý, někdy lehce vyhrocený, ale nikdy neubližuje, neprovokuje, spíše člověka pohladí po duši. Vždy pobaví a rozesměje, pokud se zcela otevřete a necháte působit jeho sdělení na svou centrální mozkovou soustavu. Lidsky řečeno, pokud se chcete zasmát, máte oči vidící, mysl chápající a nejste uzavřeni do svých starostí a problémů. Patřím k obdivovatelům jeho veselých příběhů, jež se kromě mistrovsky zvládnutého řemesla vyznačují výraznou, ale vždy harmonickou barevností a typickým rukopisem nakreslených postaviček, vystupujících v jednotlivých nápaditých a detailně promyšlených dějích. Nehledejte laciné vtipy – René se jim vyhýbá, ale milé taškařice, které třeba často prožíváte v běžném životě, přesto, že je nevnímáte, nevidíte, nezaznamenáte v paměti. A stačí malá připomínka a vy si stejně jako autor uvědomíte: no jo, posledně jsem šel po ulici, zvedl se vítr, bylo špatné počasí a lidem se obracely deštníky vzhůru nohama a jedné slečně vyletěly sukně až do pasu a měla hezký zadeček a igelitové pytlíky vyletěly vysoko do oblak a jeden přistál takové tlusté paní na čepici a všichni se smáli. Vidíte, stačí jeden grafický list René Řebce a vaše paměť se osvěží a jen ta paní s tím pytlem na hlavě by se kabonila a mračila, jelikož byla k smíchu.

         René Řebec je hledačem, pátračem chodícím světem s očima otevřenýma, bedlivě sleduje lidské hemžení, dívá se kolem sebe, ba i do oblak, bez ohledu na to, že psí hromádky na sebe neupozorňují, a objevuje pro nás humor, laskavý humor jak bylo řečeno, aby nám nebylo líto, že ten potrhlý Adam se nechal nachytat Evou na jablko a jedl (kdoví jestli to jablko vůbec bylo dobré) a Pán nás za trest donutil pracovat. Což je někdy opravdu k pláči, jak je všeobecně známo. Dnes díky autorovi plakat nemusíme, ba naopak!