Vladimír Bujárek

                      Pohled do grafické dílny 

Výstava proběhla ve dnech   

5. listopadu - 3. prosince 2015

Vzpomínka na vernisáž: 

    

Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

Z šuplíků Vladimíra Bujárka

         Kam asi zmizelo staleté moudro „řemeslo má zlaté dno“? Dnes je slyšíme jen vzácně, a řemeslníků, i těch uměleckých, neustále ubývá. Za chvíli nám nikdo nevymete komín, a našinec si nebude moci na toho panáčka v černém, s bílou čepičkou a štětkou přes rameno, ani sáhnout pro štěstí!

         Snad alespoň nevyhynou na úbytě umělečtí tiskaři, jejichž práce si vždy zasluhovala můj obdiv při činnosti, která vyžaduje trpělivost, cit pro barvy a papír a lásku k umění. Zatím ještě můžeme nahlédnout do jedné z dílen, v níž pracuje umělecký tiskař Vladimír Bujárek mladší, narozený v roce 1943 v Praze, v rodině známých tiskařů. Od mládí poslouchal koncert tiskařských strojů (dnes mládež jiný rachot skoro neuznává) a není tedy divu, že už v roce 1960 složil učňovskou zkoušku v oboru chemigrafie. Pro sběratele i výtvarníky vstoupil do povědomí mnohem později, když se ujal tiskařského ateliéru na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, kde - už jako mistr umělecké řemeslné práce - setrval dodnes. Je členem Sdružení českých grafiků Hollar od roku 1998 a lektorem na Vysoké škole byl jmenován v roce 2006. Snad nám tato suchá fakta postačí k přiblížení člověka, kterého dnes osobně poznáváte a jehož příjemný úsměv vás jistě potěší stejně jako mne, když jsem vcházel do jeho fakultního ateliéru, i dnes, kdy přenesl pracoviště do své dílny ve vile, v níž je vládcem, pomocníkem umělců, rádcem začínajícím studentům a kamarádem všech, kteří přicházejí se svými požadavky do dílny, v níž se tisknou grafické listy z hloubky. A Vladimír radí, pomáhá – někdy až moc, je trpělivý, usměvavý, skleničku meruňkovice nabídne (proto jsem vynechal adresu, aby pramen živé vody brzy nevyschl) a poradí tam, kde je rady třeba.

         Jsme v dílně: tiskařská mašina je připravena, papíry řádně navlhčeny, grafická deska zpracovaná umělcem, je odnátiskována – to se musí; grafik si přeje mít kvalitní tisk, a konečně může kouzelník Vladimír začít. Naválí černou barvou kovovou matrici, a pokud bude grafika barevná, přidá patřičné barevné valéry. Po této významné přípravě desky je třeba desku řádně vytřít, a tady začíná to pravé kouzlení s matricí: nesmí se vytřít ani moc, aby nebyl tisk prašivý, ani málo; takový tisk by byl zahlcený, přesycený, a umělce grafika by výsledek nepotěšil.

         Desku máme připravenou k tisku; Vladimír ji opatrně položí na znaménka podkladové desky, chňapkami přiloží čistý, pečlivě navlhčený krásný papír (třeba holland nebo cerkal nebo papír z dílny pana Černého), překryje desku silným filcem a roztočí kliku; černou kliku, řádně ohmatanou od stálého kroucení sem a tam. Pak opatrně nadzvedne krycí filc a konečně papír, na kterém je přenesen obraz z kovové desky. Vidíte, Vladimír je opravdu kouzelník, stal se ten krásný zázrak a na papíře je nádherný lept od Jiřího Anderlech, neboť práci s jeho grafickou plotnou jsme právě pozorovali. Želví oči jsou řádně vykulené, a vejce - asi dračí, se ani nepohne. Jindy přinese desku Hana Čápová (její práce důvěrně znáte, patříte-li k pravidelným návštěvníkům této galerie). Kytice je jen jedna z mnoha grafik, které v ateliéru Vladimíra Bujárka vytiskla.

         A na tomto místě by bylo dobré vyjmenovat všechny umělce – grafiky, pro něž s láskou umělecký tiskař tisknul. Některé jsme už v galerii poznali: Oldřich Kulhánek, Jan Hísek, Jan Souček. Někteří budou pro mnohého návštěvníka objeveni: Jan Volf: dnes představí Ženu z Marsu, Pavel Berka: jeho Dům, kde bydlí láska, je opravdu poetickým vyznáním umělce; Jan Rona - ten nezapře, že je nejen grafikem, ale také autorem významných soch. A Františkem Zálabským výčet méně známých autorů uzavřeme. Jeho listy sálající teplem (Řecká amfora, Horké slunce) potěší milovníky slunce, zvláště v této pochmurné podzimní atmosféře. Přidejme ještě listy všeobecně známých autorů, jejichž tvorba je světově uznávána, a náš výčet dnes vystavených autorů bude téměř úplný. Ležící postava Adrieny Šimotové i rozpolcená hlava prozrazují na autorku, že ve své tvorbě překročila hranici reality a snažila se pochopit složitou psychiku člověka v současném dramaticky rozpolceném světě. Svůj krátký výčet uzavřu autorem dobře známým všem přítomným: Zdeněk Smetana. Televize, grafika a vždy radostný pohled na svět. Však se dívejte na roztomilého Pejska s kytičkou v puse i na tu holčičku s penálem na housle.

         Až si budete poctivě prohlížet vystavené grafické listy jednotlivých autorů (věřte, že jsme pro nedostatek místa vybrali jen některé umělce), pak se pozorně podívejte na tisk a určitě mi dáte za pravdu, že Vladimír Bujárek je tiskl s láskou, a hlavně: pokaždé se musel alespoň minimálně ztotožnit s autorem díla, aby zcela pochopil jeho umělecký záměr. A právě v tom spočívá spolupráce uměleckého tiskaře s umělcem, aby bylo dílo opravdu mistrovské.