Václav Sivko

 Metamorfózy času a v čase 

Výstava proběhla ve dnech   

8. ledna - 28. února 2015

Vzpomínka na vernisáž: 

 

Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

Metamorfózy času a v čase

          „Sběratelé jsou blázni“, prohlašují ti, jimž je tento koníček odepřen; oni raději křičí na tribunách či sedí u obrazovek a u piva pak kritizují výkony těch, na které fyzicky nemají. A tak se sběratelé čehokoliv přiřazují k tichým bláznům – rybářům, jenže oproti nim si ze svých loveckých výprav odnášejí bohatou kořist.

         Jsem sběratel a manželka si asi v duchu často říká „je neškodný, tak ať si sbírá“. Sbírám grafiku a na samém začátku sbírání jsem podnikl odvážný krok a svoji první novoročenku od dřevorytce Jindřicha Mahelky jsem se rozhodl poslat všem významným českým umělcům grafikům. Mého basistu obdržela Ludmila Jiřincová, Emil Kotrba, Kamil Lhoták, Cyril Bouda i Václav Sivko. Uvidíme! A věřte nevěřte, na stole se za pár dnů objevila slušná hromádka krásných lístečků a list od pana Sivka nechyběl. Od té doby jsem si  s tímto laskavým člověkem s usměvavou tváří dopisoval do doby, než jsem se s ním setkal osobně. Ta první novoročenka z roku 1964 je labyrintem s hádankami a otazníky pro celý rok. Jaký bude, co přinese, a dojdeme k cíli? Václav Sivko mi poslal také největší péefku na rok 1966. Měří 84 centimetry a na čtvercové ploše září slunce potištěné dětskou tiskárničkou, ze které použil zvířátka všeho druhu. Je veselá! Grafik Václav Sivko byl nejen laskavý, ale také upřímný a veselý. Postupem času jsem poznal na výstavách i jeho volnou grafiku a často jsem přemýšlel o proměnách – metamorfózách, jimiž se jeho tvorba vyznačovala.

         Narodil se 19.6.1953 v Praze a své vzdělání získal na Státní grafické škole v Praze u prof. Jaroslava Vodrážky a následně u profesora F. Tröstera na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Jeho práce bychom našli v různých časopisech, kde pracoval jako redaktor, dále jsme se s nimi setkali v mnoha knihách, které vyzdobil svými ilustracemi (bylo jich více než 500) a pochopitelně nesmíme opomenout jeho volnou grafiku, z níž vyčteme jeho upřímné vyznání člověka, který obdivoval přírodu a dovedl ji na svých grafických listech zaznamenat citlivou kresbou. Jeho až křehké záznamy postupně získávají téměř symbolický charakter: stromy, kameny, měsíční noc.

         Citlivý divák pochopí, že jeho tvorba prochází častými proměnami, tak jak se měnil čas i jeho vnímání obrazu světa. Zatímco na samém počátku je kresba, obraz i grafika vysoce popisná (nikdy ale nepostrádá poetické prvky a vždy plně vystihuje realitu), pak s postupem času jsou Sivkovy práce více neskutečné, plné nápovědí, zachycují náladu krajiny, prostředí, a prozrazují bohatou fantazii člověka, pro něhož jeho stálý vývoj od složitého k jednoduchému je samozřejmostí.

. . .

Zlomek prací dnes na výstavě zastoupený přesto mnoho napoví. Najdeme zde krejčovská zátiší, kameny, které okouzlily autora svou dokonalostí, vytvořenou přírodními živly a stromy. Stromy, jejichž vyprávění nás osloví, stromy stařičké, stromy děravé, stromy plné hodinek a zázraků, stromy na kterých se uvelebil malý bezbranný ptáček, a pak se přeneseme do tiché noci, které vévodí velký mlčenlivý měsíc. Imaginace nálad, času, prostoru, taková je tvorba Václava Sivka.

         Vešli jsme pootevřenými dveřmi do krejčovské dílny a odcházíme do noční temnoty, která nemá konce, měsíc bledne a my se vracíme do skutečnosti a uvědomujeme si, že dílo umělce bylo předčasně ukončeno v roce 1974, kdy Václav Sivko odložil grafické náčiní i paletu. Ateliér osiřel a přeci tu zůstává jeho rozsáhlé dílo.