Zbyněk Hraba

Otázky pro Josefa Váchala

Výstava proběhla ve dnech   

9. března - 30. dubna 2017

Vzpomínka na vernisáž: 

Úvodní slovo k vernisáži:

 RNDr. Karel Žižkovský

Otázky pro Josefa Váchala

         Na pozvánce, kterou jste obdrželi, je napsán název „Otázka pro Josefa Váchala“. Co je psáno, to je dáno, tak musím dodržet slovo a požádat přítomné o soustředění, aby se mé vyvolávání ducha slavného grafika, rytce a tiskaře zdařilo. Je to můj první spiritistický pokus, snad se podaří. Cítím podivné mrazení, šumění v hlavě a už se přede mnou z temnoty zjevuje stařecká tvář mystika, grafika a významného umělce.

         Dobrý večer, mistře, promiňte mou troufalost, ale rád bych se vás zeptal na váš názor na přítomného umělce Zbyňka Hrabu, absolventa Umělecko-průmyslové školy v Praze v roce 1986, v ateliéru knižní kultury a písma, u profesora Milana Hegara? „Já to řeknu bez obalu, tak jak mi zobák narost a vy si to přeberte. Hrabova grafika mě potěšila, on už téměř dokonale ovládá grafické nástroje, s tou linoleovou matricí si pohrává stejně bravurně jako já a to je co říct, uznejte. Když sledujete jeho rafinovaný postup práce, aby ušetřil další matrice tak musíte smeknout. Vezme si kus lina (dnes jsou kvalitnější než v mé době, mně se často korkové lino drolilo) a začne pomaloučku rydlem připravovat první barvu. Když je hotov, tiskne, stejně jako já zastara, kostěnou kostkou a v poslední době si pomáhá takovým rafinovaným udělátkem, vejral jsem na to jako vrána. To je náramná pomůcka, šetří čas a Zbyněk se může pustit do odrejpání dalších ploch, aby mohl připravit matrici pro tisk jiné barvy. Jenže milej vyvolávači duchů, ta první barva je důležitá! Nutí umělce, a Hraba už je i přes svou skromnost výtečným grafikem, nutí jej zamyslet se nad tím, jak dál. Deska provokuje, je třeba zvážit jak pokračovat aby se dílo zdařilo. A on to ten kluk umí! Nenapovídej mi, já vím, že tomu rodilému Pražákovi bude 26. dubna padesát sedm roků, ale co to je, to jsem byl ještě jura, chápeš? Abych to nezamluvil. Tak Zbyněk vytiskl první barvu, pak druhou, znovu rejpe a je tu třetí barva a další, až do chvíle, kdy je se svou prací spokojen. A ty pak přijdeš do ateliéru, milej vyvolávači a žasneš a obdivuješ a máš radost, že ta nádherná grafická technika linorytu neupadla v zapomnění a prohlížíš si jednotlivé pracně vytištěné ruční tisky. Protože jsi vzdělanej, tak chápeš, že náklad je ukončen, a už se nedá žádný list nikdy jindy vytisknout. Uznej, že mě na tom listu se svým autoportrétem pěkně vytiskl i s těma příšerkama co jsem tak rád zpodobňoval na svých grafikách? Už budu muset letět, ale něco ti povím: pěkně jsi mě zneužil, vždyť jsem ti nadiktoval skoro celé zahájení výstavy! Tak pozdravuj autora i přítomné obecenstvo a ještě něco přidej ze své hlavy. Mizím!“

         Zmizel, možná jste nic neslyšeli a tak jsem vám jeho slova ze záhrobí raději přečetl a teď už musím přidat ještě své osobní vyznání, abych zde přítomného Zbyňka Hrabu neošidil. Inspirace autora je nevyčerpatelná. Miluje přírodu, zvláště takovou, která je neporušená, tichá, zamyšlená a připomíná právě krajinu Josefa Váchala. Říkám připomíná výběrem motivů i krajiny, ale Hrabovo grafické zpracování je nezaměnitelné, vysoce kultivované a tiskařsky vždy dokonale provedené (Na Luzném, Světlo v podzimním lese, U Prášilského potoka). Autorovu tvůrčí originalitu můžeme s potěšením sledovat i u námětů, kdy nabízí rafinovaně promyšlená a kompozičně vtipně uspořádaná zátiší, v nichž vůdčí prvek je pouze jedním z předmětů složitého seskupení jednotlivých atributů (Zátiší s džezvou, Zátiší s dýmkou).

         Pokud si autor pohrává s vnitřními pocity nebo je ovlivněn zdánlivými osobními problémy, projeví se to i při realizaci grafických listů, z nichž vyčteme určité napětí (Rozdělení) či nutnost umělce vyjádřit v abstrahovaných symbolech podivných bytostí touhu člověka po setkání, sblížení a spojení.

         Hrabova tvorba je pestrá, kultivovaně barevná a může nám připomínat tvorbu impresionistů, hledajících stejně jako on nový způsob vyjádření nálad, pocitů a živě spontánně zaznamenat svět, v němž žije. Daří se mu, pan Váchal to přeci řekl hned na začátku dnešního putování, daří se mu a autor sám o své práci říká, že tato krásná technika linorytu je pro něj znovu a znovu neodolatelným dobrodružstvím. Můžeme mu s radostí popřát na té zajímavé cestě za dobrodružstvím stále jistou ruku, nádherné náměty, neposkvrněnou přírodu, aby stejně jako ti milenci na jeho grafickém listu dospěl až na práh ráje, kdy stačí jeden krok a…